Bydlíme s přítelem v bytovce, kde je všechno slyšet. Když nad námi sousedé projdou v botách, každý jejich krok můžeme spočítat. Pokud spláchnou, ví to celý barák. Ale nikdy nám to nevadilo. V bytech se s podobnými věcmi zkrátka počítá a člověk si časem zvykne.
Něco jiného je ale rušení nočního klidu. Věděli jsme, že náš kocourek bude asi problémem. Měli jsme totiž kočičky dvě, ale jedna bohužel na stáří zemřela. My s přítelem jsme ji oplakali, ale Fousek se nedokázal smířit s tím, že kamarádka už není. A proto každý večer zoufale mňoukal a kočičku hledal.
Sousedé z vedlejšího bytu si po třech dnech přišli stěžovat
Bohužel bylo mňoukání našeho kocoura tak hlasité, že přilákalo k našim dveřím naštvané sousedy. Fousek totiž plakal na balkoně a přes jejich balkon sousedící s tím našim se otevřeným oknem doneslo mňoukání až k nim do ložnice. Omluvili jsme se a vysvětlili jim situaci. Bohužel za dva dny přišli znovu, že pokud kocoura nezvládneme, máme ho dát pryč. Přítel se naštval a byl na souseda nepříjemný. Ještě ten večer začala válka.
Zdroj: 123RF.COM
Sousedi v deset hodin večer zapnuli hlasitou hudbu a do půlnoci nás nenechali spát. Což bylo utrpení, protože jsme potřebovali chodit do práce a stačilo nám, že nás budí Fousek. Hlasitou hudbu si pouštěli asi čtyři dny v kuse. Mezitím se náš kocour se smrtí Micky smířil a uklidnil se.
Na sousedy prý někdo zavolal policii
Asi týden později jsme zaslechli na chodbě rozhovor dvou paní z nižšího patra. Prý je hlasitá hudba také rušila a je moc dobře, že na ty hlasité lidi někdo zavolal policii. Bůh ví, kdo to byl, ale pomohlo to. Zda si sousedé stěžovali na našeho kocoura, nevíme, ale pravděpodobně by nad tím policie mávla rukou.
Se sousedy se od té doby nebavíme. Sice by bylo pravděpodobně lepší udržovat příjemné sousedské vztahy, ale s nimi se to zkrátka nedá. Bydlíme v pátém patře, ale pokud se mi stane, že se se sousedem sejdu u výtahu, raději jdu pěšky. Případ má ale nakonec klidné řešení, protože noční hluk ustal a vše se vrátilo pouze ke zvukům dupání a splachování záchodu.
Autor: Šárka Cvrkalová
