Se svým životním příběhem se nám rozhodla svěřit paní Jana. Na škole si prošla mnohými nepříjemnými situacemi, život jí však nakonec nadělil dostatek štěstí. Dnes je spokojená ve své práci a žije bezproblémový život, cesta k němu byla ovšem dlouhá a trnitá.
„Do školy jsem začala chodit v roce 1966, když mi bylo šest let,“ začíná Jana svůj příběh. Základní škola pro ni byla někdy peklem, jindy zase příjemným místem.
Hlavně povaha chlapců se s lety měnila
„Jak kluci rostli, přibývalo šikany a posměchu,“ říká autorka příběhu. Do čtvrté třídy byla situace únosná, vychovatelé a učitelé hlídali děti i o přestávkách. Později si jich už ale všímali méně a slabší články se stávaly terčem zábavy ostatních. „Měla jsem dlouhé copy, což jim dávalo šanci mě za ně tahat, nebo mi házeli do vlasů chrousty. Navíc jsem byla slabší v tělocviku, a tím pádem měli mnoho záminek k vtípkům na mou osobu,“ popisuje Jana situaci.
Zdroj: 123RF.COM
Dodává, že si na základní škole našla pouze dvě opravdu dobré kamarádky. Později začala tancovat, což jí šlo a bavilo ji to. V osmé třídě se většina chlapců změnila, začali místo šikany dívky obdivovat. „Dokonce i o mě sem tam někdo projevil zájem.“
Přišel učňák a mně se změnil život
Po dokončení základní školy nastoupila Jana na střední školu zaměřenou na prodejní průmysl. „Učili jsme se nejen potravinářskému průmyslu, ale i drogerii, pohostinství a dalším příbuzným tématům. Pro někoho možná podřadná práce se stala mým životem,“ říká Jana.
Prodavačkou je dnes už čtyřicet čtyři let a žije šťastný a spokojený život. Střední škola ji naučila vše pro praktický život, jejím koníčkem je navíc poezie, kterou vyplňuje volný čas.
Ačkoli pro ni někdy škola byla opravdovým peklem, je dnes ráda za všechno, co jí dala. Přátele, zkušenosti i vědomosti.
Autor: Šárka Cvrkalová
