Když Janě skončila mateřská dovolená, vrátila se do práce. Její tříletá dcerka Zuzanka začala chodit do školky. Po rozvodu s manželem zůstala Jana na výchovu i veškeré výdaje sama, proto si musela k práci často přihodit i nějakou brigádu.
Tu a tam se stalo, že Jana šla z práce do práce a tehdy jí s hlídáním dcerky pomohli ochotní sousedé. Znali se už roky a nikdy neměli problém s tím, aby malou Zuzanku pár hodin pohlídali.
Někdy to bylo náročné, ale statečně jsem se s tím prala
Zuzance byl teprve rok, když od nás její tatínek odešel. Na miminko jsme čekali dlouho a on si najednou rozmyslel, že vlastně ještě nechce být táta.
Rozvedli jsme se a já na dceru zůstala sama. Rodiče jsou dávno po smrti, a jelikož jsem byla jedináček, neměla jsem se na koho obrátit.
Někdy to bylo náročné. Proplakané noci kvůli pocitům zoufalství bych snad ani nespočítala. Ale vždycky jsem se s tím dokázala poprat.
Když jsem nestíhala, sousedé mi dcerku pohlídali
Do práce jsem se vrátila hned, jak dcerka oslavila třetí narozeniny. Nastoupila do školky a já konečně viděla vidinu lepších zítřků.
Peněz nikdy nebylo nazbyt, a abychom s dcerou vyšly a nemusely živořit, brávala jsem si ještě různé brigády. Každá koruna se mi hodila.
Někdy se to bohužel sešlo tak, že jsem skončila v práci a hned jsem musela nastoupit na brigádu. Tehdy jsem našla oporu v sousedech – znali jsme se už roky, byl to starší manželský pár, a když jsem potřebovala, nabídli mi pomoc.
Vzali dceru na procházku a ohrozili ji na životě
V podobném režimu fungujeme poslední rok a kousek. Nikdy nebyl žádný problém. Sousedé čas od času Zuzanku hlídají a je na ně spoleh.
Posledně ji však vzali na procházku, protože já se zdržela v práci, venku bylo krásně a byla by škoda, aby dítě sedělo zavřené mezi stěnami.
Jenže se stalo něco, co mi vyrazilo dech. Dcera má alergii na zvířecí srst, do toho trpí na astma. Jsem si jistá, že jsem na to sousedy upozorňovala, ale oni ji vzali do jedné místní menší zoo, kde si dcera nadšeně zvířata hladila.
Když jsem na ně udeřila, všechno zapřeli
Najednou mi sousedka vyděšeně volá, že Zuzanka nemůže dýchat, že je oteklá a sípe. Byla jsem v šoku, omluvila se v práci a letěla za svým dítětem.
Doma mám prášky na alergii, které jsem dceři podala a trvalo hodinu, než se situace dala do normálu. Byly to ty nejhorší minuty mého života, v takovém stavu jsem ji ještě nikdy neviděla!
Udeřila jsem na sousedy, proč to udělali, když dobře vědí, že je dcera alergik. Oni ale všechno popřeli a do očí mi tvrdili, že se to stalo zničehonic, že nikde nebyli a že je to moje vina, protože na dceru nemám čas.
Otevřelo mi to oči. Do té chvíle jsem v nich měla oporu, ale po tomto zážitku už jsem jim dceru svěřit nechtěla. Možná budeme žít od výplaty k výplatě, ale o dceru už se odteď budu starat jen já sama.
Autor: Natálie Kabourková
