Pozoroval jsem ho už několik týdnů a dělal to pořád. Bez ohledu na to, zda bylo brzké ráno, poledne nebo pozdní večer. Kdykoli jsem ho viděl venku se psem, udělal to zase. Nejdříve jsem to chtěl nechat být, ale pak mi došla trpělivost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jan měl dlouhou dobu trpělivost. Bezohledný soused, který nedodržoval základní pravidla, ho ale nakonec donutil udělat pořádnou scénu. A tu si zaskočený soused za rámeček nedal.
Manželka mě prosila, ať nedělám ostudu
Jan si už nějakou dobu všímal svého souseda, který se pravidelně procházel se svým psem. Nikdy po něm ale neuklízel.
„Za týden jsem ho viděl třeba šestkrát a pokaždé to bylo stejné,“ vysvětluje Jan. „Nikdy po svém psovi neuklidil, nechal to válet na zemi,“ zlobí se.
Jan často na souseda nadával. Jeho žena ho ale držela zkrátka. Prý ho prosila, aby nedělal ostudu a nechal souseda být.
Měl jsem trpělivost
„Dal jsem na prosby své ženy a souseda si nevšímal,“ pokračuje Jan. „Sám jsem chodil venčit našeho psa, ale nikdy by mě nenapadlo, abych po něm neuklidil.“
Janův soused ale tak zodpovědný ani zdaleka nebyl. Klidně nechával výkaly po svém čtyřnohém kamarádovi zrovna tam, kde se pes rozhodl vykonat potřebu.
„Stopy po nich byly na silnici, na chodníku i v trávě,“ zlobí se Jan. „Měl jsem s ním svatou trpělivost, ale jednoho dne mi došla.“
Měl z ostudy kabát
Navzdory tomu, co si jeho žena přála, si Jan jednoho dne na bezohledného souseda počkal. Ten se opět neobtěžoval po svém psovi výkaly posbírat.
„Už jsem se neudržel, začal jsem na něj křičet,“ popisuje Jan. „Byl jsem běsný, nekontroloval jsem se. Musel jsem být slyšet na celou ulici,“ píše.
Sousedovi dal dle svého názoru co proto. Vynadal mu i před zraky lidí, kteří šli zrovna kolem. Nakonec ho donutil, aby přede všemi stopu po svém psovi uklidil.
Uklízí celá ulice
„Já si toho v ten okamžik nevšímal, ale moje žena, která to sledovala z okna, mi doma vyprávěla, jak to probíhalo,“ přiznává se Jan.
Manželka mu řekla, že byl opravdu hodně hlasitý. Prý se během chvíle v oknech na sídlišti začali objevovat zvídaví sousedé, kteří chtěli vědět, co se to venku děje.
„Asi má pravdu, možná jsem to přehnal,“ uvažuje Jan. „Každopádně se soused chytil za nos, protože od toho dne poctivě uklízí. K něčemu to bylo,“ pochvaluje si.
V závěru dodává, že se za nos nechytil jen soused. Jan si všiml, že po scéně, kterou sousedovi udělal, začali sbírat i ostatní lajdáci.
Autor: Natálie Kabourková
