Jakub byl celou dobu přesvědčený, že jeho dcera žije šťastný a spokojený život. Před rodiči se totiž vždy tvářila nadšeně a úsměvy rozdávala na všechny strany. Není ale všechno zlato, co se třpytí, a Jakub se jednoho dne dozvěděl krutou pravdu o své dceři a jejím manželství.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře z Karlovarského kraje. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
On ani jeho manželka si přitom vůbec ničeho nevšimli. Jak by taky mohli? Jejich dcera vypadala spokojeně a nedala jim jediným náznakem najevo, že něco není v pořádku. A přesto nebylo, jenže rodiče na to přišli až v okamžiku, kdy bylo skoro pozdě.
Vždycky vypadala tak šťastně a o svém muži mluvila hezky
Kdykoli nás dcera navštívila, vypadala šťastná. Padla-li řeč na jejího manželka, mluvila o něm moc pěkně. Vychvalovala ho před námi a tvrdila o něm, že kdyby chtěla, snesl by jí modré z nebe. Linda byla naše jediná dcera a já i moje žena jsme byli moc rádi, že se šťastně vdala a našla k sobě spřízněnou duši.
Netušili jsme, jak jsme daleko od pravdy.
Tvrdila nám, že upadla na schodech a my jí uvěřili
Jednoho dne k nám dcera přišla na návštěvu a nešlo si nevšimnout, že má pod okem modřinu zbarvenou do všech možných i nemožných barev. Samozřejmě jsme se zajímali, kde k takové ozdobě přišla, a Linda nám tvrdila, že upadla na schodech. Vždycky byla tak trochu nešika, proto nás to se ženou nepřekvapilo a historku jsme jí uvěřili.
Kdybychom se tehdy více zajímali, nemuselo to dojít tak daleko.
Volali nám z nemocnice, dcera byla v kómatu
Seděli jsme zrovna s manželkou u večeře, byl to obyčejný všední den. Když ženě zazvonil telefon, na oko jsem se zlobil, kdo nás ruší u jídla. Volali jí z nemocnice, naše dcera byla v kómatu. Okamžitě jsme tam vyrazili a chtěli vědět, co se stalo. Do telefonu nám totiž nikdo nic neřekl.
V nemocnici jsme zjistili, že dceru zmlátil její manžel. Zřídil ji tak, že upadla do kómatu a sanitku jí musela zavolat sousedka, která slyšela hluk.
Kdybych mohl, zabil bych ho
Když jsem zjistil, co ten šmejd mojí dceři udělal, vařila se ve mně krev. Kdybych mohl, zabil bych ho, ale ničemu bych tím nepomohl. Moje dcera mě potřebovala, ačkoli byla dávno dospělá a žila svůj život. Podle policie to nebyl první útok, sousedé si na moji dceru a jejího muže stěžovali často. Došlo mi, že ji týral a ona ho kryla.
Našel jsem si ho, spokojeně vyspával doma. Vytáhl jsem ho z postele a místo toho, abych mu jednu vrazil, jsem ho vyklonil z okna. Dost na to, abych ho udržel, ale zároveň dost na to, aby se mu v očích zaleskla smrt. Řekl jsem mu, že jestli se k mé dceři ještě jednou přiblíží, proletí se. Poté jsem ho stáhl zpátky a odešel. Za týden poslal podepsané papíry k rozvodu a odstěhoval se ze společného bytu.
Autor: Nikol Kolomazníková
