Iveta vlastní děti nikdy neměla. S první mužem se o ně pokoušela, ale dříve, než se jim to povedlo, se rozvedli. Když si před třemi lety brala Lukáše, s ním a jeho dcerou žila už nějaký ten čas. Třináctiletá Anežka jí sice nikdy neříkala mami, ale vychází spolu velmi dobře. Iveta teď však přemýšlí, že rodinu opustí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Lukáš o první manželku přišel při tragické nehodě a podruhé se oženil až po několika letech s Ivetou. Na první pohled by nikdo nepoznal, že Anežka není jejich společné dítě, ve všem totiž fungují jako normální rodina.
V práci dostal výhodnou nabídku, nejspíš to bude znamenat stěhování do ciziny
„Vždycky jsem Lukáše ve všem podporovala a měla jsem radost, že se mu daří. Pracuje pro velkou firmu a za poslední roky si díky snaze hodně přilepšil,“ říká Iveta. „Zatímco já trávím v práci jen minimum času a starám se o domácnost, on vydělává,“ vysvětluje.
Jenomže přednedávnem přišel Lukáš s na první pohled dobrou zprávou. Oznámil Ivetě, že ho nejspíš brzy čeká povýšení. „Měla jsem radost, samozřejmě. Jenže on mi oznámil, že jeho nové pracoviště by bylo v Německu a že už plánuje, jak se tam odstěhujeme.“
Aniž by se Lukáš zeptal na Ivetin názor, začal hned vykládat, jak se určitě Anežka přizpůsobí, jak jim nová země prospěje a jak bude všechno skvělé. „Když jsem mu naznačila, že se nikam stěhovat nechci, řekl jenom, že si to určitě časem rozmyslím, a dál byl veselý a optimistický.“
Kvůli současné situaci se vše odložilo, já teď přemýšlím, co dál
V současné situaci stěhování do ciziny není možné, pracovní nabídka pro Lukáše se tak kvůli koronaviru odložila. Iveta ale ví, že dříve nebo později se problém opět objeví.
„Anežka sice nikam nechce, ale bude jen a jen na Lukášovi, jak se rozhodne. Já bohužel nemohu nijak zakročit, protože nejsem její matka. I když jsem se s Lukášem snažila mluvit, řekl mi jen, že teď to není třeba řešit a až na to přijde čas, budu ještě ráda, že se odstěhujeme.“
Jenomže tím si Iveta není jistá. Kdyby záleželo jenom na Lukášovi, asi už by rodinu opustila. „Miluji ho, ale ukázal se jako sobec a já s ním do zahraničí nechci. Jsem s ním vlastně jen kvůli tomu, že ho chci přemluvit, aby si to rozmyslel.“
Druhým důvodem je samozřejmě Anežka, kterou má Iveta ráda. „Neopustila bych jen svého muže, ale i holčičku, která sice není mojí dcerou, ale i tak ji miluji jako vlastní. Nevím sice, co mám dělat, ale stále víc a víc přemýšlím o tom, že od rodiny odejdu.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Stěhování do ciziny je velká změna, nejen pracovní, ale i životní. To s sebou nese spoustu nejistot, nebezpečí a oprávněných obav. Nikdo nám nezaručí, co v budoucnosti bude, ale i tak je nutné o celé situaci s partnerem hovořit a nenechat ho smést záležitost ze stolu tím, že se odloží. Problém bude totiž na pomyslném stole čekat a bude na něj jen padat prach a budou se na něj nabalovat další dílčí problémy. Takový problém v sobě nese i otázku společné budoucnosti, jejímž odkládáním se potenciálně jen okrádáme o čas a roky života.
Pro některé lidi může být komunikace větším oříškem než pro jiné. Nebojte se však se svým partnerem o věcech mluvit. Pomoci nám může, pokud se nejdříve sami otevřeme a začneme u sebe, sdělíme partnerovi, co to pro nás znamená, proč to potřebujeme řešit nyní, jaké z toho máme pocity a čeho se obáváme, zkrátka co to s námi vnitřně dělá.
Takováto komunikace nám mnohdy stačí k tomu, aby nám dala odpověď na otázky jako: Je toto člověk, se kterým chci být a dokážu mít budoucnost? Jsou jeho hodnoty a cíle slučitelné s mými? Nalézáme společnou řeč a kompromis? Jsem já o on ochoten na vztahu pracovat a vyvinout úsilí k jeho fungování? Tyto a další otázky nás mohou přivést k hlubšímu zamyšlení a vyjasnění si toho, co v životě chceme.
S podobnou tématikou je možné navštívit psychologa či jiného odborníka, který nám může poskytnout hlubší náhled a pochopení celé situace, ale i možná řešení toho jak dál.
