Vždycky jsem jí vyšla vstříc. Když potřebovala, pomohla jsem, nebo práci dokonce udělala za ni. Dělala jsem to z dobré vůle, nejsem ten typ člověka, co by záměrně druhému škodil. Jak jsem mohla tušit, že si celou dobu na prsou hřeji hada?
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Kolegyně Hanka se ke mně chovala mile. Byla samý úsměv, nešetřila milými slovíčky. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mi zrovna ona mohla škodit.
Neumím lidem říkat ne
Můj manžel si mě často dobírá, že jsem k druhým až moc laskavá. A má pravdu. Odjakživa mi totiž dělá problém říkat druhým ne.
Teď už vím, že právě mé dobrosrdečné povahy Hanka zneužila, ačkoli tehdy mi to nedocházelo. Naučila se mě využívat a já ji neuměla odmítnout.
Proto se stávalo poměrně často, že za mnou v práci přišla s nějakou prosbou. Vyhověla jsem pokaždé a Hanka nešetřila slovy díků.
Měla jsem čisté svědomí
Jednou se stalo, že si mě vedoucí zavolala na kobereček. Prý jsem udělala chybu ve výkazu. Já ale měla čisté svědomí.
Práce mě sice ne vždy baví, ale přesto ji dělám pořádně. Byla jsem si jistá, že jsem chybu neudělala. Nadřízenou ale má slova nezajímala. Zajímala ji jen čísla a ta byla špatně.
Nechápala jsem to. Nakonec jsem se smířila s tím, že jsem asi udělala chybu. Samu sebe jsem o tom přesvědčila a uvěřila tomu.
Úspěch jsem jí přála
V práci se uvolnilo místo – vyšší a samozřejmě lépe placená pozice. Ucházela jsem se o ni já i Hanka. Vedoucí nás nějakou dobu hodnotila na základě naší práce.
Ani tehdy mi nedocházelo, že mě Hanka zneužívá. Někdy přispěchala, vymlouvala se na nemocného syna a žádala mě, abych práci dokončila za ní.
Neodmítla jsem a v dobré vůli pomohla. Jenže ona pak už nepřiznala, že jsem práci udělala já, chlubila se cizím peřím.
Proto se také nakonec stalo, že povýšena byla ona. Přála jsem jí to, ale upřímně jsem nechápala, v čem je lepší než já.
Podkopávala mi nohy celou dobu
Tu a tam se objevovaly problémy, že jsem něco napsala špatně, doložila jsem jiný výkaz, spletla jsem se v číslech. Mátlo mě to, dávala jsem si přece záležet!
Až ve chvíli, kdy mě nadřízená opět zavolala a tentokrát už byla hodně naštvaná, mi ukázala všechny výkazy, které jsem měla údajně odevzdat já.
Jenže je někdo přepsal a přepisoval je celou dobu. Poznala jsem písmo ženy, která se vydávala za kamarádku a přitom mi celou dobu škodila.
Říkat něco takového vedení? To nemělo smysl, nadřízenou by naše žabomyší války stejně nezajímaly. Místo toho jsem udělala něco, co hodně lidem přijde zbabělé – dala jsem výpověď a Hance vyklidila pole. Nejsem ten typ člověka, co má potřebu se mstít. Tak ať si to užije, když na to má žaludek.
Autor: Nikol Kolomazníková
