Postarší pán byl již roky sousedem naší čtenářky Ivany. Vzájemné sousedské vztahy zrály jako víno a nikdy nevznikly žádné problémy nebo neshody. Až po smrti sousedovy ženy se všechno změnilo a jak píše paní Ivana – bohužel k horšímu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Ivana svého souseda popsala jako velmi milého muže. V jednom panelovém domě žijí vedle sebe už několik let a Ivana přiznala, že mezi nimi nikdy nedošlo ani k nejmenšímu incidentu.
Vycházeli jsme spolu
„Náš soused je už starší muž, je mu o necelých dvacet let víc než mně a mému muži,“ popisuje Ivana. „Vždycky to byl hodný chlap, milý a pozorný. Díky němu jsem věřila, že gentlemani ještě nevymřeli,“ dodává.
Před půl rokem ale sousedovi umřela žena, která roky bojovala s nemocí. Ivana tento okamžik vnímá jako zlomový, protože se všechno obrátilo vzhůru nohama.
„Věřím, že souseda ztráta jeho ženy velmi zasáhla, proto jsem se mu snažila nabídnout pomoc,“ pokračuje Ivana. „Tu ale odmítal, navíc začal být poměrně hrubý a nepříjemný.“
Z milého chlapa se stal agresor
Ivana se svěřila, jak moc se sousedovo chování změnilo. A nejen vůči ní, ale samozřejmě i ke všem ostatním. Z milého souseda se stal agresivní dědula.
„Nejdříve jsem si všimla jen toho, že nezdraví, což u něho nebylo zvykem,“ píše Ivana. „Později místo pozdravu utrousil nějakou rýpavou poznámku. To ale stále nebylo to nejhorší,“ zmiňuje.
Dokud soused reagoval jen slovně, bylo to podle paní Ivany ještě snesitelné. I slovo sice dokáže ublížit, ale člověk se ho nebojí tolik jako fyzického útoku.
Začal se chovat agresivně
„Pokud vím, tak souseda nikdo nenavštěvuje. Kdo ví, jestli s manželkou vůbec měli děti,“ dozvídáme se v e-mailu od paní Ivany. „Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že mu nakoupím.“
Ivana chtěla udělat dobrý skutek a přinesla sousedovi dvě plné tašky základních potravin. Byla přesvědčena, že se v jídle po smrti své ženy zanedbává.
„Dříve by mi byl schopný ruce líbat, ale to, co udělal tentokrát, mě velmi zaskočilo,“ přiznává se pisatelka. „Do tašek, které jsem postavila před dveře, totiž kopnul. Jejich obsah se okamžitě rozletěl na všechny strany, do toho mi ještě hrozil rukama a nadával mi,“ popisuje děsivý okamžik.
Po posledním incidentu se souseda bojím
I tak se ale Ivana dál snažila sousedovi nějakým způsobem pomáhat. Po dalším incidentu z něho ale má strach a bojí se chodit domů.
„Neviděla jsem souseda několik dní, měla jsem strach, zda se mu něco nestalo,“ vysvětluje Ivana. „Proto jsem u něho zazvonila a čekala za dveřmi, jestli přijde otevřít. Přišel, v rukou měl hole, o kterých chodil, a začal se jimi po mně ohánět,“ pokračuje.
Ivana se svěřila, že na ni soused sprostě křičel, ať ho přestane otravovat, jinak že se nezná. Dokonce se mu podařilo Ivanu několikrát holí zasáhnout. Bohužel poblíž nebyl nikdo, kdo by ochotné sousedce pomohl.
„Velmi jsem se lekla, nehledě na několik ran holí, které zabolely,“ přiznává pisatelka. „Je to měsíc zpátky a já se bojím chodit domů, že na souseda natrefím a on mě zase napadne. Přitom jsem mu jen chtěla pomoct.“
Autor: Natálie Kabourková
