Když jsem se odhodlala ty fotky poslat, vůbec mě nenapadlo, že se u jedné omylem ukliknu a odešlu ji na špatný telefon. Reakce mojí tchyně na sebe nenechala dlouho čekat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Tohle za nás vůbec nebylo
Vyrůstala jsem v době, kdy vymoženosti jako chytré telefony vůbec nebyly. Svůj první tlačítkový telefon jsem dostala, když mi bylo dvacet let.
Tehdy jsme byly v sedmém nebi, když jsme si mohly s kamarádkami posílat první SMS zprávy. Všechno bylo taky o hodně dražší, takže jsme mezi slovy nedělaly ani mezery, abychom ušetřily za počet napsaných znaků.
Vrchol blaha bylo to, že jsme si s kamarády vzájemně psali do rádia a posílali písničky na přání. Každý seděl u sebe doma a čekal, kdo mu nechá zahrát písničku se vzkazem.
Dneska je všechno jinak
Když vidím, jak dneska děti nekoukají ani na cestu, ale jen do chytrého telefonu, vzpomínám na naše začátky s úsměvem.
Samozřejmě jsem také neodolala a jeden chytrý mobil vlastním. Docela jsem se s ním naučila zacházet bez problémů. Máme několik skupin, kam si píšeme s kamarády i dnes a všechno se posunulo tak nějak na novou úroveň.
Chtěl jen pár lechtivých fotek
Mého přítele napadlo, že bychom si mohli osvěžit náš intimní vztah a napsal mi z práce, abych mu poslala nějakou svoji dráždivou fotku.
Nejdřív jsem se ohradila, protože na tohle nejsem zvyklá, a navíc někde by se mohla ta fotka cestou na internetu ztratit a nikdo neví, kde se objeví.
Věděl, že jsem doma a já se nakonec rozhodla v koupelně pár lechtivých snímků udělat. Nejvíc mě baví funkce automatického vylepšování fotek, se kterou jsem se i sama sobě líbila. Řekla jsem si tedy, že mu nějaké fotky pošlu.
Už to nešlo dát zpátky
Celá rozčervenalá jsem označila první fotku a dala sdílet. Jenže jsem si neuvědomila, že poslední fotku jsem sdílela svojí tchyni a ona byla teď na prvním místě jako příjemce. Automaticky jsem na ni klikla prstem a fotka se odeslala.
Hned v té chvíli jsem si uvědomila, co se právě stalo. Nebylo už cesty zpět. Napadlo mě dokonce mobil hodit na zem a rozbít ho, aby se fotka neodeslala, ale bylo pozdě. U fotky se zobrazilo „doručeno“.
Začala jsem si kousat nehty a čekala, co mi asi tchyně napíše na moji fotku v zrcadle v rozepnutém negližé. Po chvíli pípla zpráva. Bála jsem se na ni podívat.
Nedalo mi to a zprávu jsem otevřela. Bylo tam jen: „Ivo, ten nas kluk ma ale stesti, ze si nasel takovou kost. Co ja bych ve Tvem veku za takova prsa dala. M.“
V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce. Tchyni jsem vše vysvětlila osobně a obě jsme se tomu zasmály.
Autor: René Podhrázský
