S přítelem jsme spolu byli tři roky a tak nám přišlo jako skvělý nápad se sestěhovat. Se společným bydlením však ubývalo financí a přibývalo hádek. Jelikož jsme oba chtěli trochu rozptýlení, pořídili jsme si kocoura. A to byl pravděpodobně důvod, proč jsme spolu přes veškeré problémy i dodnes.
Začalo to už při koupi nového nábytku a vybavení bytu. Dost jsme se hádali, každý z nás chtěl něco jiného. Já nesouhlasila s utracením deseti tisíc za nový Play Station, on zase řešil, že červená je do obýváku příliš agresivní. Naše zařizování domácnosti tak bylo spíše hledáním kompromisů, ke kterým jsme obvykle došli až po několika hádkách.
Nastaly finanční komplikace
Peníze jsme si začali spořit do kasičky společně. Většinu z nich jsme utratili za nový nábytek. Když nám potom tři měsíce po nastěhování nevyšly finance na nájem, obvinila jsem ho z toho, že do společných peněz přispívám mnohem víc než on a měl by se proto snažit. Zpětně vím, že to byla chyba. Měla jsem tenkrát lukrativní práci, on se snažil dostudovat práva. Navíc jsme se sdílením financí souhlasili oba. Samozřejmě jsme se kvůli tomuto nařčení pohádali. Půjčila nám nakonec jeho rodina a po měsíci jsme vše splatili zpět.
Tím ale problémy neskončily
Hádali jsme se v podstatě kvůli všemu. Začali jsme totiž asi po roce společného bydlení mít strašnou ponorkovou nemoc. Nedošlo nám, že by se náš vztah mohl tak moc změnit jenom tím, že spolu budeme každý den. Předtím jsme se na to přece tolik těšili. Jediné, v čem jsme si rozuměli byla péče o kocoura, pro kterého jsme chtěli jen to nejlepší.
Vzájemně jsme si zahnuli
Zdroj: 123RF.COM
Když se mi jednoho večera přiznal, že mi zahnul a začal se omlouvat, jak moc ho to mrzí, vyhodila jsem ho. Nechtěla jsem ho tenkrát vidět. Ne proto, že by mě jeho čin až tolik zabolel, ale spíše jsem se styděla. On totiž měl tu odvahu se přiznat. Já mu byla nevěrná zhruba měsíc před tím, nikdy bych mu to ale neřekla nebýt jeho doznání. Volala jsem mu asi týden, nebral mi telefony. Svou nevěru jsem mu tedy přiznala v SMS zprávě. Ani na tu neodpověděl.
Chtěl vidět Béďu, tak se vrátil
Když se po čtrnácti dnech ukázal ve dveřích, pozdravil a řekl, že se přišel podívat na kocoura. On ho měl vždycky raději než mě. Okamžitě mu skočil na klín a začal vrnět. Odešla jsem nakoupit a když jsem se vrátila, byl doma jen Béďa. Na zprávy jsem ale ani tak nedostala o další týden žádnou odpověď. Pak se opět ukázal, aby pomazlil našeho společného mazlíčka. A ten večer se to všechno spravilo. Řekla jsem si totiž, že budu řešit jen to, co on. A tak jsem mu vyprávěla, že se má Béďa dobře a jaké lumpárny v posledních dnech prováděl. Asi po měsíci jsem ho tak konečně viděla, že se usmívá. Když chtěl večer odejít, políbila jsem ho a řekla, aby neodcházel. Od té doby opět bydlíme spolu. O vzájemné nevěře jsme již nemluvili. Chtěla jsem mu to objasnit jednou jedinkrát, zastavil mě, že to v našem vztahu prý nehraje žádnou roli. A tak žijeme šťastně já, on i náš kocour Béďa.
Autorka: Šárka Cvrkalová
