Hynek vlastní restauraci v jedné větší vesnici. Díky jeho úsilí a snaze se mu podařilo, že se jeho restaurace stala mezi místními lidmi velice oblíbenou. Bohužel i Hynka se stejně jako řady dalších lidí dotkla určitá omezení způsobená koronavirovou pandemií.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
I Hynek byl nucen svoji restauraci uzavřít. Netajil se tím, že mu toto vládní nařízení udělalo pořádnou čáru přes rozpočet. Jeho restaurace se totiž před třemi měsíci, kdy jeho žena porodila, stala jediným příjmem pro celou rodinu.
Na samotném začátku jsem byl na zhroucení
Když jsem se dozvěděl, že restaurace musí uzavřít svůj provoz, v prvních okamžicích jsem si myslel, že to se mnou sekne. Trvalo mi rok, než se mi podařilo vybudovat klientelu. Do restaurace jsem vložil veškeré své úspory, peníze jsem si musel půjčit i od banky. Představa, že moje rodina kvůli nařízení vlády nyní zůstane úplně bez prostředků, mě upřímně děsila.
S tím nápadem přišla moje žena
Moje manželka mě provázela celou tou trnitou cestou, která předcházela samotnému otevření restaurace a následnému získávání stálé klientely. Uvědomovala si, že to, co se nám společně podařilo, ani zdaleka nebylo zadarmo. Přiznala se mi, že ji trápí, jak jsem z celé té situace nešťastný. Proto přišla s nápadem, že ačkoli musí naše restaurace zůstat hostům uzavřená, rozhodně to neznamená, že i nadále nemůžeme alespoň částečně vydělávat.
Dali jsme hlavy dohromady a z prvotní myšlenky se postupně začal rodit zajímavý nápad.
Občané moji nabídku uvítali
Opět jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem zase rozpálil hořáky na plotně a začal vařit. Cílem bylo nabídnout teplé jídlo občanům naší vesnice, především pak těm starším. Před zavřením restaurace bylo zvykem, že ke mně několik sousedů každý den chodilo na oběd, někteří chodívali i na večeře. S manželkou jsme rozhodili sítě a udělali speciální nabídku, o kterou naši sousedé projevili zájem.
Zase jsem se mohl vrátit k tomu, pro co jsem se narodil. Vaření je mojí vášní, vždycky mě to bavilo. Nejenže jsem začal pomáhat lidem, kteří moji pomoc uvítali, ale zároveň jsem našel způsob, jak svou rodinu nepřipravit o jediný příjem, který měla.
Po finanční stránce si nemůžeme vyskakovat, rozhodně je to ale lepší než vůbec nic
Musím přiznat, že ani před zavřením restaurace si moje rodina nemohla po finanční stránce vyskakovat tři metry vysoko. Poté, co jsem opět začal vařit a jídla rozvážet sousedům přímo do domu, se náš příjem lehce obnovil, rozhodně ale ne v takové výši, jako tomu bylo před tím, než se restaurace zavřela.
I tak jsem moc vděčný, že mě v tom sousedé nenechali. Věřím, že tuto situaci společně zvládneme a snad se co nejdříve všechno vrátí do normálu.
Autor: Nikol Kolomazníková
