Když přišel Honza do společnosti a vykládal, že večer bere svou přítelkyni na rande, všem bylo jasné, jak stráví noc. Bude se prohánět na louce kolem lesa na své terénní motorce. Stroji nikdy neřekl jinak než „moje holka“. Nikdy si žádnou skutečnou ženu nenašel. Před dvěma lety se mu ale jeho láska vymstila. Při jedné noční nehodě totiž málem přišel o ruku.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Už jako malý jsem snil o tom, že jednou budu jako táta jezdit na motorce. On tehdy měl starou babetu a občas mě na ní po polní cestě svezl. Obdivoval jsem to a hned v patnácti jsem se začal učit řídit sám,“ říká Honza. „Opravdu mě to chytlo a později jsem přišel na to, že takový stroj toho zvládne daleko víc než jen cestu tam a zpátky.“
Po dvacítce jsem dostal od rodiny příspěvek na novou motorku
První opravdovou vlastní motorku si koupil Honza za peníze našetřené z brigády a za odměnu za maturitu. „Rodiče viděli, jak moc se snažím, a chtěli mi udělat radost. Tehdy to byl jen starší stroj z bazaru,“ vzpomíná. „Ale já se na něm začal učit triky a později jsme s kamarádem jezdili i na motorkářské srazy.
“ Když bylo Honzovi třicet, pořídil si drahou motorku, které začal říkat Láska. „Stála mě hodně peněz, ale byl jsem z ní nadšený. Miloval jsem ji víc než cokoli. Přestal jsem mít čas na holky, bavil jsem se jenom s klukama, jezdili jsme amatérské terénní závody a učili se na loukách triky.“
Honza říká, že kdykoli mu bylo nejhůř, sedl na motorku a jel se projet po lese. A to třeba i v noci. „Věděl jsem, že to je nebezpečné, ale stejně jsem si zkrátka někdy potřeboval provětrat hlavu. A to právě při večerní jízdě šlo nejlíp. To mi teď trochu chybí,“ říká.
Měl jsem nehodu, dnes už jezdím jen ve dne
Právě jedna z nočních vyjížděk se Honzovi nevyplatila. I když jel tehdy podle svého vyprávění opatrně, lesní terén byl hodně vlhký po nedávných deštích. „Sjelo mi to z jednoho svahu a já se dlouho kutálel, než jsem se zarazil o strom. Štěstí bylo, že jsem i přes šílenou bolest neomdlel. V lese by mě v noci nikdo nehledal. Naštěstí není moc hluboký a signál jsem měl v pořádku, zvládl jsem si zavolat záchranku,“ říká.
Kromě vnitřního krvácení, které lékaři zastavili, prošel Honza velmi komplikovanou operací paže. „Naštěstí jsem o ruku nepřišel, ale v tom lese jsem měl pocit, že mi visí jen na vlásku,“ vzpomíná s hrůzou. Ani tato událost ale Honzu neodradila od motorek. „Moje láska skončila po nehodě daleko lépe než já. Takže ji stále mám a po menších opravách na ní zase jezdím. Už si ale rozhodně nechodím čistit hlavu v noci do lesa.“
Autor: Šárka Cvrkalová
