Jen málo stačilo k tomu, aby se Eliščina dcera přestala bavit se svou nejlepší kamarádkou. Když si omylem donesla domů její batoh a zjistila, jaká tajemství ukrývá, rozhodla se, že s někým takovým se kamarádit už nechce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dceři je dvanáct let. Samozřejmě si myslím, že je její jednání přehnané, na druhou stranu chápu, že po tom, co o svojí nejlepší kamarádce zjistila, má problémy se s ní bavit,“ říká Eliška. „I já jsem byla překvapená, co vše může dívka jejího věku v mít tašce za nepořádek.“
Nejlepší kamarádky byly od první třídy. Dokonce si koupily stejné batohy
„Moje Dominika se kamarádila s Martou už dlouhé roky. Dříve si skoro každý den hrály u nás na zahradě, jak rostly, začaly spolu dělat domácí úkoly a věnovat se přípravám do školy. Dokonce jsme spolu byly i párkrát nakupovat, a právě proto se stalo, že si děvčata vybrala naprosto stejný školní batoh,“ vysvětluje Eliška.
Ten den měly děti ve škole nějakou akci, při které se stěhovaly lavice po třídě, a všechny batohy tak skončily na jedné hromadě. Po zazvonění každý spěchal domů a dívky ani nenapadlo ověřit si, že si berou svůj batoh.
„Až doma si Dominika všimla, že batoh není její. Když ho totiž otevřela, aby vybalila učení, ochromil ji děsivý zápach. Co všechno jsme v tašce našly se nám snad ani nechtělo věřit,“ říká čtenářka.
Batoh podle ní ukrýval sešity mokré od vylitého pití, několik pytlíků s plesnivým ovocem a pečivem, které dívka nesnědla na svačinu, posmrkané kapesníky. „Bylo jasné, že už několik dní doma batoh nevybalila. Mně i dceři se zvedl žaludek.
Prohlásila, že se s ní už kamarádit nebude
Dominika byla z toho všeho tak moc zklamaná, že matce řekla, že už nikdy s Martou nepromluví. „Oznámila mi, že je její nejlepší kamarádka strašné čuně a že s někým takovým už si povídat nechce. Samozřejmě jsem myslela, že to brzy přejde.“
Jenomže Eliška se mýlila. Druhý den Dominika vrátila Martě batoh a řekla jí, že už nejsou kamarádky. Po třídě navíc rozhlásila, co v jejím batohu našla. „Ze školy mi volali, že moje dcera si na Martu zasedla a měla bych s ní doma promluvit,“ vysvětluje Eliška.
„Když jsem jí vytýkala její chování, uznala, že to přehnala, a omluvila se mi. Ale na moje prosby, aby se omluvila i Martě, nereagovala. Od toho dne sice už Martu nepomlouvá, ale ani si jí nevšímá a nebaví se s ní.“
Eliška doufá, že se dívky opět začnou bavit. Byly to nejlepší kamarádky a takový nesmysl jako nepořádek v batohu by to neměl změnit. „Rozumím tomu, že je to Dominice nepříjemné, ale neměla by kvůli tomu svou kamarádku hned tak odstrčit.“
Autor: Šárka Cvrkalová
