V dětství byla Dita většinu času doma s chůvou, v pozdějším věku sama. Žila s rodiči v malém pražském bytě, celé dny se nudila, protože oni oba hodně pracovali. Přemýšlela, jaké by to bylo mít alespoň kočku nebo psa. Když se ve dvaceti letech seznámila se synem majitele farmy, ke kterému se brzy nastěhovala, myslela si, že se jí konečně splnil sen. Jenomže teď si uvědomuje, že jí v Praze vlastně bylo mnohem lépe.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Člověk si často neuvědomuje, co má, dokud o to nepřijde,“ říká Dita. „Vždycky jsem chtěla přesně to, co mám dnes. Nevážila jsem si svého života. Teď mi ale chybí a uvědomuji si, jak hloupá jsem jako malá byla. Je ale spousta důvodů, proč se ke svému původnímu životu nechci vrátit.“
Rodiče na mě neměli čas. Nudila jsem se a toužila po volnosti
Už když byla Dita malá, uvědomovala si, že jí chybí příroda. V malém bytě a bez sourozenců se celé dny nudila. I když přišel některý z jejích kamarádů, v pokojíčku neměli co dělat. „Ven jsme sami moc chodit nemohli. Bydleli jsme v centru a rodiče byli neustále v práci. Vyrostla jsem tedy s touhou mít zvířátko, později jsem začala snít o tom, že budu bydlet na farmě,“ vzpomíná.
Když potkala Luboše, okamžitě ji okouzlilo jeho vyprávění o farmě, na které žije. „Měl doma psa a tři kočky, také koně a drůbež. Do té doby to pro mě byly jen pohádky, ale po tom, co jsem s ním tři roky chodila, se začal můj sen přestěhovat se na vesnici stávat reálným.“
Denně pracuji mezi zvířaty, mám toho už plné zuby. Ale Luboše miluji a on venkov neopustí
Na život na farmě se Ditě zvykalo lehce. V obklopení zvířat se neustále smála a bavila. Našla si spoustu přátel a po čase se rozhodla říci Lubošovi své ano. „Jenomže po svatbě jsem teprve poznala, co to obnáší starat se o tolik zvířat a pozemků. Lubošův otec stárne a poslední dva roky už máloco zvládne sám. My dva proto denně kydáme hnůj, staráme se o zahradu a děláme manuálně náročnou práci. A já někdy tiše sním o dnech klidu, které jsem jako malá měla sama ve svém pokojíčku.“
Dita přiznává, že už s Lubošem zkoušela mluvit o tom, zda by nechtěl změnit styl života. Pro něho je ale farma všechno. „A on je zase všechno pro mě,“ dodává na objasněnou. „Nikdy bych ho neopustila, jenom bych zkrátka někdy dala zase přednost klidnému bydlení v Praze.“
Autor: Šárka Cvrkalová
