Před dvěma měsíci jsem konečně dostala povýšení, o které jsem se snažila dlouhé čtyři roky. Z původní pozice obyčejné sekretářky jsem se stala váženou asistentkou ředitele, což se příjemně projevilo na mé výplatní pásce. Teď se ale začínám bát, jestli jsem udělala správně.
Povýšení s sebou přineslo i další benefity – jako například firemní večere s klienty, na kterých nesmím chybět po boku svého nadřízeného. Zpočátku jsem byla z povýšení nadšená, doslova na vrcholu blaha.
S šéfem jsem si vždycky rozuměla
Když jsem se před čtyřmi lety hlásila na pozici sekretářky do jedné významné firmy, ani jsem nedoufala, že by mě mohli vybrat. S ředitelem jsme si ale ihned padli do noty, od začátku jsme si dobře rozuměli a možná právě to byl důvod, proč se mi po týdnu od pracovního pohovoru ozvali, že jsem místo získala. Je pravda, že jsem si se šéfem vždycky rozuměla, v práci jsme se vídali každý den a vždy pro sebe našli úsměv nebo dobré slovo. Já tak jednala čistě ze zdvořilosti, ale můj nadřízený to asi viděl jinak.
Nová práce přinesla lepší plat
Zdroj: 123RF.COM
Dlouhé čtyři roky jsem doslova dřepěla za stolem, zvedala telefony a byla k ruce, když bylo potřeba něco administrativního. Neříkám, že by mě ta práce nebavila, ale já se viděla někde výš. A to se mi konečně povedlo, když mě ředitel povýšil. Nová práce s sebou sice přinesla více povinností, ale především mi zajistila daleko lepší plat. Nemůžu si stěžovat, žiji si na vysoké noze, což mi měsíční výplata bohatě umožňuje. Je tu ale něco, co mi kazí radost a přidělává vrásky na čele.
Dostává se mi více pozornosti
Jako asistentka ředitele jsem svému nadřízenému každý den po ruce. Řešíme spolu firemní záležitosti, docházíme na schůzky s klienty. Trávíme spolu opravdu hodně času, což by mi nevadilo, pokud bych nezačala mít dotěrný pocit, že to ředitel vnímá trochu jinak než já. Začala jsem si všímat, že se mi z jeho strany dostává více pozornosti. V rámci našeho profesního vztahu to nebylo zcela normální.
Před týdnem jsem od něho dostala velice zvláštní nabídku. Navrhl mi, abych s ním jela na dovolenou. 10 dní v Karibiku. Zní to sice jako pohádka, ale já váhám. Mám totiž pocit, že si od toho šéf slibuje něco, co mu nejsem schopna nabídnout.
Bojím se, že když odmítnu, přijdu o práci
Mám strach ředitele odmítnout a jeho nabídku nepřijmout. Bojím se, že když s ním na dovolenou nepojedu, připraví mě o místo. Děsí mě představa, že by mě vyhodil nejen z pozice jeho osobní asistentky, ale i z firmy jako takové. Jak ale vysvětlím svému příteli, že jedu na 10 dní s šéfíkem k moři? To přece nejde, žádné logické vysvětlení pro to ani neexistuje. Nevím, co mám dělat.
Autor: Nikol Kolomazníková
