Pro mnohé z nás je nyní problémem spousta volného času. Restaurace i bary jsou zavřené, takže zvláště na vesnicích, kde jsou všichni zvyklí se pravidelně setkávat v hospodách, nemají lidé po večerech co dělat. Dana odpouštěla svému manželovi, že se vrací po práci později domů, protože se staví s kamarády na pivo. Jenomže teď během karantény jí dochází, že jemu mnohem víc než kamarádi chybí pivo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Do hospody chodil za přáteli. Nikdy se nevrátil opilý
Za celé ty roky si Dana zvykla na to, že její manžel zkrátka chodí domů pozdě večer. I tak se jí věnoval dostatečně, pomáhal jí s domácností i s dětmi, vydělával peníze. „Nikdy nepřišel domů opilý. Sice byl cítit pivem, ale to k hospodě patří. Myslela jsem, že mu kamarádi pomáhají odpočinout si od stresu po práci a alkohol je jenom takové doplnění všeho,“ vypráví Dana.
Adama si vzala už před patnácti lety. Už tehdy chodil rád s kamarády do hospody. „Nikdy jsem ho nepeskovala. Pracoval pod otcem v rodinné firmě, kterou má nyní na starosti. Dělá tvrdou zedničinu, nevadí mi proto, když se vrací domů o hodinu později. Jenže až teď v karanténě mi došlo, že víc než na kamarádech mu záleží na tom pivu. A to je mi dost líto.“
O kamarádech se sotva zmíní. Ale pivo musí být v lednici pořád
„Kamkoli v našem domě přijdu, leží tam plná nebo prázdná flaška,“ vykládá Dana. „Na nákupní seznam mi nikdy nezapomene napsat položku pivo. Ale o kamarádech skoro nemluví. Mně tak pomalu dochází, že v hospodě vyhledává spíše alkohol.“ Daně díky karanténě začalo docházet, že to není jen jedno pivo, co si její muž po práci s přáteli dá. Doma si všímá toho, že vypije po večeři klidně i čtyři lahve.
„Nejspíš už je tak zvyklý, že to s ním ani nehne. Myslela jsem, že když se domů vrací střízlivý, tak zkrátka tolik nepije. Ale pletla jsem se,“ říká. Čtenářce vadí, že manžel utrácí takové peníze. „Když jsem si spočítala, kolik propije, šla jsem to s ním řešit, ale on mi jenom připomněl, že už má v lednici poslední dvě piva, tak abych mu nějaká koupila, až půjdu do obchodu.
Nikdy mi to prý nevadilo, tak proč by mělo teď.“
Další věc, které Dana lituje, jsou Adamovi kamarádi. „Myslela jsem, že chodí ven, protože jsou pro něho důležití. Jenže za celých čtrnáct dní karantény se ani jednou o nikom z nich nezmínil. Stará se jen a jen o to hloupé pivo. Z našeho domu si dělá hospodu a já přemýšlím, že přestanu alkohol kupovat. Bojím se ale, jaká bude jeho reakce…“
Autor: Šárka Cvrkalová
