Nečekala od něj slova útěchy, na to on nikdy moc nebyl. Bohužel, dlouhodobý nátlak neunesla a zhroutila se. V tom okamžiku rozhodně nechtěla zažít ještě další odporné ponížení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Dana se nevdala zrovna šťastně. To, že si měla lépe vybírat, si uvědomila už krátce po svatbě. Tehdy se totiž Jirka pěkně vybarvil.
Neustále pod tlakem
Nechápu, že jsem to neviděla ještě předtím, než jsem se za něj provdala. Kdybych jen náznakem tušila, jak se ke mně bude chovat, nikdy bych si od něj prstýnek nasadit nenechala.
Bohužel jsem byla zaslepená láskou k muži, ke kterému jsem vzhlížela. Byl sebevědomý a cílevědomý. Učaroval mi jako žádný jiný před ním.
Netrvalo dlouho a začal se projevovat v tom pravém světle. Začala jsem žít pod neustálým tlakem, který na mě Jirka vyvíjel.
Všechno muselo být perfektní. Uklizená domácnost, uvařené jídlo, já jako poslušná ženuška za dveřmi ložnice. A běda, jak tomu tak nebylo.
Nedokázala jsem se mu vzepřít
Uvědomovala jsem si, že po boku svého muže nejsem šťastná. Kladl na mě vysoké nároky a já se přistihla, že se ho bojím.
Snažila jsem se mu ve všem vyhovět, na úkor toho, že jsem přestávala poznávat sama sebe. Bála jsem se říct svůj názor, který by se neshodoval s tím jeho.
Roky jsem žila po boku psychického tyrana, kterému jsem se nedokázala vzepřít. Byla jsem příliš slabá na to, abych mu odporovala.
Bylo toho na mě moc, neunesla jsem to
S Jirkou jsme se hádali často. Lépe řečeno – on na mě křičel a já mlčela. Bála jsem se s ním hádat, stejně bych nikdy nevyhrála.
Při jedné z posledních hádek už toho na mě bylo moc. Hádce předcházelo několik dní, kdy na mě byl Jirka hodně nepříjemný. Jen mi vše dokonale vyčítal a ponižoval mě, jak jsem neschopná.
Stála jsem před ním a tiše snášela jeho urážky, kterými rozhodně nešetřil. Cítila jsem, že se mi dělá špatně, najednou mi bylo slabo.
Pak jsem upadla na podlahu, kde jsem se rozbrečela. Třásla jsem se po celém těle, takový stav jsem ještě nezažila. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat.
Zachoval se ke mně tak odporně, že mu to nikdy neodpustím
Nedělám si o svém muži žádné iluze. Nikdy se ke mně nechoval jako k ženě, kterou má rád. Ale to, jak se ke mně zachoval v ten den, mu nikdy neodpustím.
Byla jsem na dně. Ležela jsem před ním na podlaze, schoulená a naprosto nešťastná. Zoufalá a ubrečená. A co udělal on?
Začal mi nadávat, že jsem herečka. Křičel na mě, ať přestanu dělat divadlo a okamžitě se zvednu. Dokonce řekl, že ho těmito svými scénkami nedojmu.
Když viděl, že se nezvednu, protože jsem se na to vážně nezmohla, protočil oči a nechal mě tam. Odešel pryč, jen jsem slyšela, jak za ním zabouchly dveře. Ani nevím, jak dlouho jsem na té zemi ležela, než jsem našla sílu vstát. Každopádně na to, jak se zachoval, nikdy nezapomenu.
Autor: Nikol Kolomazníková
