Ačkoli Dana sama ještě děti nemá, vždy k nim měla dobrý vztah. Nedělalo jí proto problém opakovaně pomoci své sestře s hlídáním jejího syna Oliverka. Jednoho dne však udělala chybu, které bude do konce života litovat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Dana opět hlídala svého malého synovce. Přemohla ji však únava a ona na malý okamžik usnula. I pár minut ale stačilo k tomu, aby se stalo obrovské neštěstí.
Ochotně jsem sestře pomáhala. Svého synovce jsem zbožňovala!
Moje starší sestra byla vždycky ve všem napřed. Když se jako první vdala a jako první porodila dítě, rodiče si mě kvůli tomu z legrace dobírali. Mně to však nevadilo, neměla jsem zájem se sestrou soupeřit.
Ba naopak. Ačkoli mně ještě dítě dáno nebylo, ochotně jsem se s hlídáním synovce sestře nabízela. Milovala jsem malého Oliverka. Trávit s ním čas byla ohromná radost a legrace, vždy jsem pak měla dobrou náladu.
Nedala jsem si pozor a na pár minut usnula
I toho nešťastného dne mě sestra požádala, jestli bych Olivera na pár hodin nepohlídala. Přiznala jsem se jí, že jsem toho v noci moc nenaspala a že se necítím úplně dobře. Přesto jsem se nakonec nechala k hlídání přemluvit.
Odpoledne s Oliverkem bylo fyzicky hodně náročné. On chviličku neposedí, pořád za ním běháte a věnujete se mu. Stálo mě to další síly, které jsem už tak toho dne neměla. Když jsem si na chvíli sedla, neuhlídala jsem to a na pár minut zavřela oči.
Když jsem se probudila, synovec nikde nebyl
Nevím přesně, jak dlouho jsem dřímala na gauči, ale rozhodně to stačilo k tomu, aby mi synovec Oliver zmizel. Když jsem otevřela oči, nikde nebyl. Hledala jsem ho po celém domě, ale tam se zkrátka nenacházel.
A pak někdo venku zakřičel. Vyběhla jsem před dům a viděla pár lidí, jak se sklání za autem, někteří se chytali za hlavu a někdo telefonoval. V tom okamžiku mi začalo docházet, co se stalo.
Dostal se do tzv. mrtvého úhlu. Řidič ho prostě neviděl
Doběhla jsem k místu a vykřikla zděšením. Na zemi totiž ležel náš Oliverek! Nehýbal se, měl zavřená očička. V ten okamžik jsem se nezmohla na jediný pohyb. Neodpovídala jsem na dotazy sousedů, byla jsem zkrátka úplně v šoku.
Slyšela jsem, jak někdo vysvětloval, že se dítě připletlo za auto. Dostalo se do tzv. mrtvého úhlu, ve kterém ho couvající řidič v autě prostě neviděl. A pak ho srazil.
Následky si ponesu do konce života. Toto se nemělo stát!
Oliverek toho dne zemřel a to mojí vinou. Neuhlídala jsem ho, nedala jsem pozor a on využil příležitosti, aby utekl ven. Tam ho nechtěně srazil řidič, který zrovna sjížděl autem na silnici a malého dítěte si nevšiml.
Celá rodina mi to má za zlé. Sestra se psychicky zhroutila a skončila v léčebně. Všechny smrt malého Oliverka zasáhla. Nemůžu se nikomu podívat do očí, ani sama sobě. Strašně se za to nenávidím a budu se nenávidět do konce svého života. Oliverka už nám to ale nevrátí…
Autor: Natálie Kabourková
