Kvůli svému manželovi žije naše čtenářka Dagmar už několik měsíců ve studu. Na jaře totiž přišel o práci, která byla velmi slušně placená. Od té doby její manžel odmítá jakoukoli nabídku, která mu přijde do života.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Dagmar je z počínání svého muže zoufalá. Místo toho, aby spolkl svoji hrdost a na nějakou pracovní nabídku už konečně kývl, je stále zatvrzelý a čeká na něco lepšího. Svoji rodinu přitom dostává do nepříjemné situace.
Manžel dostal výpověď a cítil se dotčeně
Manžel svoji práci miloval a hodně jí obětoval. Výpověď, která přišla na jaře, proto ani v nejmenším nečekal. I já uznávám, že se k němu vedení nezachovalo zrovna fér. Vyhazov si nezasloužil.
Dala jsem mu nějaký čas, aby to zpracoval. Asi jako každý jiný muž je totiž dost ješitný a nezasloužená výpověď mu srazila jeho vysoké ego.
Doufala jsem, že se z toho za pár týdnů otřepe, ale on se cítil dotčeně. Zpočátku jsem mu to tolerovala.
Měl tolik příležitostí, ale nic mu nebylo dost dobré
Když se manžel k hledání práce neměl, popostrčila jsem ho. Řekla jsem mu, aby si laskavě přestal lízat rány, že to z jednoho platu rozhodně neutáhnu.
Naivně jsem si myslela, že se přes to konečně přenesl a najde si práci. A že těch příležitostí dostal hned několik! Jenže mu nic nebylo dost dobré.
Všechno odmítal. Byl příliš hrdý na to, aby vzal práci, která nebyla ani zdaleka tak dobře placená jako jeho předchozí místo.
Finančně jsme na tom začali být hodně špatně
Manžel byl bez práce a já kvůli koronaviru skončila na 60 % platu. Moje výplata už tak nebyla nic moc, natož poté, co nám to ještě více srazili dolů.
Finančně jsme na tom začali být hodně špatně. Manžela to ale přesto nepřesvědčilo. Stále čekal na nějakou lepší nabídku. Jeho hrdost mu nedovolila vzít podřadné zaměstnání.
Situace dospěla až tak daleko, že nám došly veškeré úspory – ani tak jich nebylo moc a peníze se rychle rozkutálely.
Kvůli hrdosti svého muže se musím ponižovat
Kvůli hrdosti svého muže, kterému žádná práce není dost dobrá, se já musím ponižovat. S penězi totiž nevycházíme a na konci měsíce před výplatou už nemáme z čeho žít.
Chodím si půjčovat k sousedce, která na tom sice sama není nejlépe, ale aspoň má muže, který pracuje, a nikdy mě v tom nenechá. I když pro mě má pochopení, cítím se před ní strašně trapně.
Nevím, jak dlouho budu svému muži tolerovat, že si odmítá najít práci jen proto, že se mu žádná nezdá dost dobrá. Jestli se situace co nejdříve nezmění, možná budu uvažovat o tom, že od něho odejdu. Takhle se žít nedá.
Autor: Nikol Kolomazníková
