Marcela se narodila do rodiny, která se vždy snažila jíst jenom zdravě. Už odmalička se masu spíš vyhýbali, jedli ho převážně v neděli, navíc jenom libové, kuřecí nebo rybu. Později se Marcela rozhodla, že maso nebude jíst vůbec. Vedl ji k tomu jak rodinný zvyk, tak také její přesvědčení. Ačkoli jí maso chutná, je jí zvířat líto a je to podle jejích slov způsob, jakým to vyjádřit. Ve svém příběhu se nám ale svěřila, že po svatbě se pro ni hodně věcí změnilo a ona teď bojuje za své přesvědčení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Není to tak, že by mi maso nechutnalo. Dříve jsem ho jedla. Věděla jsem, že mohu jen libové. Vepřové jsem třeba nevzala v životě do úst. Ale ryby a kuře mi chutnají. Ale kvůli tomu, jak je ve světě se zvířaty v průmyslu zacházeno, jsem se rozhodla maso nejíst vůbec,“ říká Marcela.
Přítel to toleruje, jeho rodina ale ne
S přítelem jsem se seznámila v práci v Praze. Žila jsem tu v malém bytě a snažila se jíst zdravě. On toleruje to, že vynechávám maso a místo běžného mléka používám jen sójové. Já mu nezakazuji dát si v restauraci řízek nebo si objednat čínu s kuřecími kousky,“ vykládá. „Jsme k sobě tolerantní, problém ale nastává, když se setkávám s jeho rodinou.“
Honza bydlí na statku u rodičů. Chovají prasata, kozy, drůbež, mají psy a kočky a králíkárny plné králíků. „Zvířata se u nich nemají špatně. Samozřejmě chápu, že mají králíky i ovce na maso, že to ani Honza, ani jeho otec nedělají rádi, ale domácí maso je zdravější než to kupované. Takže to respektuji. Co mi ale vadí je, když nutí jíst maso mě,“ vypráví čtenářka.
Stěhuji se na farmu. Když nejím maso, připadá mi, že mezi ně nepatřím
Honza bydlel nějaký čas v bytě s Marcelou. Měl to blíž do práce, navíc ji nechtěl nutit každý den dojíždět. Jenže po svatbě je jim s nadcházejícím miminkem byt malý. „Dohodli jsme se, že se příští měsíc odstěhujeme na farmu společně. Prostoru je tam dost, Honzovi rodiče mě mají rádi. Já miluji venkovské prostředí, i s dojížděním do Prahy se smířím. Bojím se ale, jak to bude s jídlem.“
Každá návštěva totiž zatím probíhala stejně. Na talíř dostala to, co ostatní. „I když Honzova rodina ví, že maso nejím, knedlo vepřo zelo přede mě na stůl položí. Kuřecí vývar ze slušnosti zvládnu, ale když pak zbytek nechávám, připadám si hloupě. Maminka se jen usmívá, že to nevadí. Nic vegetariánského mi ale nenabídne. Já mám pak pocit, že do této rodiny nepatřím. Nevím, jak se s tímto problémem po sestěhování vyrovnám. Maso se totiž na farmě obědvá každý den.“
Autor: Šárka Cvrkalová
