Po třiceti letech manželství už nás toho moc nepřekvapí. Známe svůj protějšek jako svoje boty, víme, jak reaguje, poznáme, jak se cítí. Je v tom jistota, ale zároveň trochu nudy. Není divu, že se partneři začínají poohlížet po způsobech, jak vzrušení do vztahu vrátit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Anna a její manžel se brali na dnešní poměry brzy, svatbu měli v čerstvých dvaceti letech. Nikdy toho ale ona ani její manžel nelitovali. Měli spoustu společných koníčků, dokázali se vzájemně podpořit při výchově dětí.
Když se odstěhovala z domu i mladší dcera, dolehl na Annu i jejího manžela přes všechny společné zážitky zvláštní pocit bezradnosti a prázdna.
Najednou mi chyběla radost
Nikdy jsem nebyla máma, která s péčí o děti zapomněla sama na sebe. Mám skvělou práci, kamarády, svoje zájmy a báječného muže. Když se ale odstěhovala z domova i mladší dcera, dolehl na mě zvláštní pocit prázdnoty.
Přitom jsme se na tu chvíli s mužem dlouho těšili, plánovali jsme dovolené, výlety, měli jsme vybrané hotely s luxusním wellness. Vyráželi jsme za odpočinkem nebo zábavou snad každý týden.
Najednou mi ale všechno, co jsme spolu zažívali, připadalo zvláštně ploché, nijaké. Nedokázala jsem se nadchnout a cítila jsem, že ta podivná nuda poznamenává i ty vytoužené společné dovolené.
Manžel se začal chovat podivně
Po nějaké době jsem si začala všímat, že se i manžel chová jinak. Vždycky byl ke mně otevřený, ale když jsem ho už po několikáté přistihla, jak rychle zavírá notebook, abych neviděla, na co se díval, začala jsem být nervózní.
Dostala jsem strach, že to prázdno a moje neschopnost si naše společné chvíle užít už ho omrzela a on se poohlíží jinde. Na moje nenápadné i přímé otázky reagoval vyhýbavě nebo mávnutím ruky s tím, že si zbytečně dělám starosti. Rozhodně mě tím ale neuklidnil.
To, co vymyslel, mi vyrazilo dech
Na moje narozeniny se sešla celá rodina. Oslavu jsem si moc užila, ale strach z toho, jak se manžel choval, mě neopustil.
Celý den tvrdil, že si dárek schovává až na večer jako speciální překvapení a moje fantazie jela na plné obrátky. Co to může být? Co když mi chce říct, že má milenku a nechtěl jen kazit oslavu?
Když se ke mně ale večer přitočil s lahví vína a zlatou obálkou v ruce, rozhodně nevypadal, že by se chtěl se mnou rozcházet. Usmíval se a řekl, že si teď příliš často stěžuji, že se cítím při zemi a on by mi s tím rád pomohl.
Podal mi obálku a mně se podlomila kolena. Dostala jsem poukaz na tandemový seskok s padákem. Pro nás oba, abychom si ten nadhled prý užili spolu.
Křičela jsem úlevou
Konečně mi všechno vysvětlil. Že vymýšlel překvapení, zajišťoval, abychom u seskoku mohli být oba současně, hledal tu nejlepší společnost, která nám seskok zajistí. A nechtěl nic prozradit dopředu, takže si opravdu pečlivě hlídal, abych nic nezjistila.
Ulevilo se mi tak, jako už dlouho ne. Sypala jsem ze sebe, jak jsem se bála, že má milenku, že se mnou ty moje nálady nevydrží, že jsem se mu omrzela.
Křičela jsem, smála se i plakala zároveň, že se zbláznil, že se oba zabijeme a zároveň, že mám takovou radost!
Už jen s poukazem v ruce jsem měla pocit, že se mi zase vlévá krev do žil a zvědavost postupně přebíjela všechny strachy.
Z dárku se stal náš nový společný koníček
Seskok jsme absolvovali o týden později. Nikdy na ten pocit nezapomenu a myslím, že kdyby se dala k něčemu připodobnit absolutní svoboda a volnost, bylo by to právě tohle.
Chladný čistý vzduch, ohromný prostor kolem, nervozita a zároveň jistota se zkušeným instruktorem doslova v zádech. Přála jsem si, aby ten moment trval věčně a ještě než jsme dopadli na zem, věděla jsem, že to nebylo naposledy.
Líbil se nám natolik, že jsme se rozhodli, že se budeme skákání věnovat společně i dál a naučíme se sami, jak na to.
Naše děti si ťukaly prstem na čelo, když zjistily, do čeho se to pouštíme, ale my na náš nový koníček nedáme dopustit. Při zemi už se prostě držet nechceme.
Autor: Daniela Jílková
