Když spatřila Alenu ve dveřích s plavkami svého manžela, nemohla Anna uvěřit vlastním očím. Ještě minulý týden si říkala, kam se asi poděly, a teď se jí v hlavě začaly honit podivné scénáře. „Tak přece má milenku,“ pomyslela si. Dávno to přece věděla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nový bazén a malá zahrada
„Když jsme přemýšleli, kam postavit náš nový bazén, připadala v úvahu jen planina těsně vedle sousedova plotu. Ani jeden jsme z toho nebyli nadšení, ale touha po letním osvěžení byla silnější,“ začíná Anna své vyprávění.
Na bazén šetřili několik let a bylo to jejich společné přání. Poté, co děti trochu odrostly a oni si konečně mohli dopřát to, po čem toužili, neváhali ani minutu.
To první léto, kdy se konečně vykoupali, si pamatují dodnes. Malý mráček na jasném nebi v podobě polohy bazénu rychle vystřídala radost z domácího relaxu.
„Náš pes ale bohužel takovou radost jako my neměl,“ usmívá se Anna. „Do bazénu jsme mu totiž zakázali přístup, byl by plný chlupů,“ vysvětluje.
Jak se pozná vzteklý pes?
„Měl na nás vztek, myslím psa, ne souseda,“ směje se Anna. „Projevovalo se to tak, že nám každou chvíli zahrabal plavky nebo ručník do záhonů s květinami, které máme poblíž,“ uculuje se.
Jejich pes evidentně trpěl. Miloval vodu a dívat se na páníčky, jak se koupou a on nesmí, pro něho bylo utrpení.
„Zvykli jsme si na to, že se nám od bazénu čas od času ztrácejí věci. Vždycky se našly, tak jsme to nijak neřešili,“ vysvětluje Anna.
Sousedka jí manželovými plavkami vyrazila dech
„Když jsem viděla plavky svého muže v rukou sousedky, krve by se ve mně nedořezal,“ vzpomíná Anna na nemilou příhodu.
„V hlavě se mi začaly honit nejrůznější scénáře. Už dlouho jsem si říkala, že manžel musí mít milenku, začal totiž najednou chodit pozdě z práce,“ přiznává Anna, která ale nechtěla uvěřit, že by onou milenkou byla sousedka.
„Když jsem se uklidnila, došlo mi to,“ usmívá se Anna. Sousedka totiž vůbec netušila, jak se u nich plavky ocitly. Alespoň to tvrdila.
„Náš pes, který nesměl do bazénu, předvedl svůj majstrštyk,“ kývá hlavou Anna. „Jak se dostal s plavkami k sousedovi, netuším. Jedno vím ale jistě, nikdo jiný je tam dostat nemohl,“ úlevně dodává.
„Manžel měl opravdu jen hodně práce, a proto chodil domů déle a déle,“ líčí Anna. „Ani jsem se ho na to neptala. Jen jsem mu oznámila, že se jeho plavky už našly,“ pokračuje.
„Možná se mi to jen zdálo, ale připadalo mi, že si manžel úlevně oddechl,“ směje se Anna. „Asi i jemu musela být celá situace s jeho zmizelými plavkami trapná a bylo mu jasné, že to zavání spoustou spekulací,“ končí Anna své vyprávění.
Autor: Kamila Mertlová
