Zážitek jako z hororu má za sebou naše čtenářka Anna. Ta nám do redakce poslala e-mail, ve kterém se svěřila s hrůznou zkušeností. S jejím svolením můžeme příběh zveřejnit. Jsme si jistí, že vás příběh Aničky zaujme stejně jako nás.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
E-mail, který jsme od Anny dostali, přitom začíná pěkně. Našla si přítele, ke kterému se nastěhovala. Josef byl konečně muž, kterého hledala. Jejich vztahu věřila a vkládala do něj velké naděje.
Měla jsem na očích růžové brýle
„Když jsem poznala Josefa, zamilovala jsem se do něho na první pohled,“ začíná psát Anna. „Po zkušenostech s jinými muži jsem sice byla opatrnější, ale Josef se mi líbil. Do vztahu s ním jsem se vrhla po hlavě,“ přiznává otevřeně.
Anička nám svěřila, že měla na očích růžové brýle. Jen pár týdnů po seznámení ji totiž nejlepší kamarádka před Josefem varovala. Anna ale na její slova nedbala. Byla zamilovaná až po uši.
Choval se majetnicky a mnohdy až agresivně
Anně zpočátku nevadilo, že se k ní přítel Josef chová majetnicky. Popsala nám ho jako velkého žárlivce, který měl mnohdy až agresivní sklony. „Hodně žárlil a často mi dělal scény,“ vzpomíná ve Anna.
„Já to ale brala jako důkaz toho, že mě miluje, a vlastně mi to lichotilo,“ přiznává se. „Nyní ale vím, že jsem měla vzít nohy na ramena, dokud jsem měla příležitost.“
První facku jsem mu odpustila. A to byla chyba
„Jednou jsme se pohádali a Josef mi vrazil facku, až jsem upadla na zem,“ svěřuje se Anička. „Tehdy jsem byla v šoku, ale on se mi hned omlouval a já mu odpustila,“ pokračuje.
„Věřila jsem, že už to neudělá.“ Anna byla hodně naivní. První facka totiž ani zdaleka nebyla poslední. Naopak se stalo, že ji Josef začal fyzicky napadat. Anička se přesto nikomu nesvěřila ani nevyhledala pomoc.
Svým chováním mě děsil, přesto jsem neutekla
Anna v e-mailu přiznala, že ji přítel Josef začal děsit. Přesto ho neopustila, stále ho milovala a věřila, že se změní. „Situace se stupňovala,“ pokračuje. „Začal mě zamykat v jeho bytě, vázal mě k posteli a zacpával mi pusu, abych nekřičela,“ popisuje hrůzné chování svého přítele. „Jednoho dne to ale dospělo do extrému, který na mně zanechal následky.“
Byla jsem týden zavřená ve sklepě
Josef se dopustil něčeho, za co si nyní odpykává trest. Na týden totiž Aničku zavřel do sklepa, kde ležela na zemi v úplné tmě. Křičela natolik, že ztratila hlas. A teprve až poté konečně promluvila. „Byly to nejhorší okamžiky mého života,“ vzpomíná Anna.
„Byla tam tma, zima a strašně jsem se bála,“ popisuje. „Křičela jsem tak moc, až jsem si vykřičela hlas. Byla jsem ale ve starém domě, kde mě nikdo neslyšel, nikdo mi nepomohl,“ dozvídáme se.
Tehdy jsem poprvé řekla, co se vlastně děje
Anička se z hrůzného zážitku vzpamatovávala hodně dlouho. Po týdnu ji našel muž, který v okolí opuštěného domu venčil psa a slyšel rány. Tehdy Anička konečně promluvila, ačkoli technicky vzato nemohla – přišla totiž o hlas.
Řekla celou pravdu, která agresora Josefa dostala do vězení. „Ponesu si to v sobě do konce života. Na to se nedá zapomenout,“ ukončuje svůj příběh Anička.
Autor: Nikol Kolomazníková
