Jen málokdo má to štěstí, aby si s tchyní padl do noty. Své by nám o tom mohla vyprávět i paní Alice, která se za námi stavila, aby nám řekla, že ani její vztah s tchyní zdaleka nebyl ukázkový. I přesto pak udělala něco, co by od ní nikdo nečekal.
Dávala mi najevo, že jí nejsem po chuti
„Když jsem si před třiceti lety brala Františka, všichni nám naši lásku přáli. Až na jeho maminku, která byla od samého začátku proti,“ začíná Alice vypravovat, jak to vlastně celé začalo. Svěří se nám s tím, že jí manželova maminka dávala dost jasně najevo, že jí není zrovna po chuti.
„Nikdy pro mě neměla dobrého slova. Nedělalo jí problém mluvit o mně přímo přede mnou,“ vzpomíná Alice a její tváří se mihne zklamaný výraz. „Dlouhé roky jsem se snažila, aby mě začala mít ráda, ale nebylo mi to nic platné,“ povzdechne si.
Vinila mě z našeho rozvodu
Ačkoli si paní Alice v den své svatby myslela, že po boku svého muže stráví zbytek života, její manželství se rozpadlo. Po několika společně strávených letech s manželem usoudili, že z jejich vztahu vyprchala láska. Jedním z důvodů k rozvodu také byla nevěra ze strany jejího manžela, která ji hodně ranila.
„Sice už to mezi námi nebylo kdovíjaké, ale jeho nevěru jsem si brala velmi osobně,“ říká Alice smutně. „Ačkoli to byl on, kdo mě podvedl, jeho maminka všechno dávala za vinu mně. Tvrdila totiž, že pokud si muž najde bokovku, vždycky za to může jeho manželka, která mu očividně nedávala to, co potřeboval – proto si to našel jinde,“ vysvětluje Alice, jaká byla teorie její tchyně, podle které si za rozvod vlastně mohla sama.
Odmítl si ji vzít k sobě
„Před třemi roky se ke mně doneslo, že bývalá tchyně na tom není po zdravotní stránce nejlépe, ale můj exmanžel si ji odmítl vzít k sobě. Našel si totiž mladou přítelkyni, které se to nezamlouvalo,“ vysvětluje znechuceně Alice. Dodává, že nechápe, jak se takto mohl zachovat k vlastní matce. „Tchyně ale potřebovala pomoc, bývalý manžel viděl jediné řešení, a to domov důchodců. Já ale věděla, že jestli tam tchyně skončí, bude to pro ni konec,“ říká Alice.
Ačkoli by to od paní Alice nikdo nečekal, zvláště po tom, jak se k ní manželova maminka chovala, nabídla jí, že může bydlet u ní. Toho času již měla přítele, který s tím souhlasil. Bývalé tchyni u nich v domě vyklidili jednu místnost.
Nejdříve se zdráhala, nyní je mi vděčná
„Tchyně se nejdříve hodně zdráhala, nechtěla o tom ani slyšet,“ vypráví s úsměvem na rtech paní Alice. „Nakonec si ale dala říci, syn jí totiž vyhrožoval domovem pro seniory. Ona věděla, že to by byla její smrt. Teď je mi vděčná, že jsem se k ní i přes všechny škaredé roky neotočila zády,“ usmívá se Alice. Těmito slovy se s námi pomalu loučí.
Autor: Nikol Kolomazníková
