Ještě když jsem byla těhotná, manžel mě opustil. Náš vztah ho nenaplňoval, a proto hledal lásku jinde. Dnes je naší dceři Tereze patnáct let a vždy jsme byly nerozlučná dvojka. Nejvíce času spolu trávíme při sportu a minimálně jednou za týden vyrazíme v létě na brusle.
Vždy jsem dceři připomínala léky na alergii
Stejně tak tomu bylo i minule. Vzaly jsme brusle a šly pokořit na cyklostezku poblíž Chomutova, která vede na historický mlýn. Výhoda této trasy je jednoznačně nádherné okolí. Chvíli jsme se mohly kochat přírodou, a na konci nás čekalo příjemné občerstvení. Byl velmi horký den, tak jsme se rády osvěžily domácí limonádou a chvíli poseděly. V tu chvíli mě ani nenapadlo, jestli si Tereza zabalila své léky na alergii. Lékařka nás předem upozorňovala na silnou alergickou reakci, kterou můžeme očekávat, pokud dceru bodne vosa.
Cestu domů si budu pamatovat navždy
Pomalu si blížila čtvrtá hodina a dcera mi připomněla, že musíme domů, aby se večer stihla připravit na zítřejší test ve škole. Už trochu unavené, ale přesto plné elánu jsme se znovu opřely do bruslení a vyrazily jsme domů. Stezka zpět vede trochu z kopce, a proto jsme nabraly rychlejší tempo. Tereza však najednou vyjekla, zabrzdila a začala panikařit.
Zdroj: 123RF.COM
Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, co způsobilo její záchvat. Při rychlé jízdě jí pod tričko zalétla vosa, a když se snažila dostat ven, dvakrát ji bodla do krku. V tu chvíli mě polil pot. Všimla jsem si, jak dceřiny tváře začínají rudnout a krk otékat. Marně jsem se pokoušela najít léky na utlumení alergické reakce a stejně tak mobilní telefon. Letmo mi prolétlo hlavou, jak jsme obě nezodpovědné. Najednou se situace zdála být neřešitelná a já propadala panice. Bála jsem se, že se její stav zhorší a já nenajdu pomoc.
Potřebovala jsem mobilní telefon
Obrovský pocit úlevy jsem zažila ve chvíli, kdy jsem spatřila cyklisty, kteří se k nám blížili. Naléhavě jsem je prosila o pomoc. Potřebovala jsem zavolat záchrannou službu a pánové byli velice ochotní a pohotoví. Zvrat však nastal v situaci, kdy jsme zjistili, že v celém údolí není signál. To už po mých tvářích stékaly slzy, ale přesto jsem se snažila dál jednat. Číslo záchranné služby jsme i přes minimum signálu vytočili a s úlevou jsme zjistili, že vše funguje, jak má. Záchranné složky u nás byly v několika minutách a já jsem se jen modlila, aby dcera vše vydržela. Nakonec skončila v nemocnici na kapačkách. Stále jsem byla nervózní, ale už mnohem méně, když jsem věděla, že je v rukou lékařů. Od té doby pravidelně kontroluji, jestli má na výlet sbalené léky, protože další takové překvapení už nechce ani jedna z nás zažít.
Autor: Tereza Hotovcová
