Dobré vztahy s kolegy v zaměstnání jsou velmi důležité. Jak moc se ale Alena pobaví hned při svém prvním dnu v práci, nečekala. Po příchodu domů tím šokovala i svého manžela.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Už jsem tam nemohla být dál
„Po patnácti letech práce v obchodě s oblečením jsem si řekla, že takhle to dál nejde. Už jsem si nedokázala představit tam dál trávit zbytek času, který mi zbýval do odchodu do důchodu. Hlavním důvodem bylo i to, že jsme dostali nového šéfa a byl to hrozný pedant. Bylo mi z toho smutno, ale musela jsem odejít, abych si zachovala duševní zdraví,“ svěřila se.
S paní Evou prý dala výpověď ještě jedna kolegyně. Na rozloučenou dostaly od svých spolupracovnic velké kytice a navzájem se loučily se slzami v očích. „Ukáply nám slzy všem, byly jsme přeci jen taková rodina a trávily jsme spoustu společného času. Slíbily jsme si, že se budeme pravidelně vídat a chodit spolu na kávu.“
Divila jsem se, že to šlo tak rychle
Paní Eva se obávala, že novou práci ve svém věku jen tak rychle nesežene. „Můj manžel mi říkal, že to budu mít těžké, ale to mě neodradilo. Chtěla jsem změnu. Věděla jsem, že už nechci pracovat se zákazníky a poslala životopis do místní továrny na výrobu plastových dílů.“
Netrvalo dlouho a na její životopis firma odpověděla s tím, že může nastoupit hned od následujícího měsíce. „Dokonce i můj muž musel uznat, že se mýlil. Nebyla jsem ani na pracovním úřadě a volně navázala rovnou na novou práci,“ sdělila.
Zaučili jsme se navzájem
„Hned první den po podpisu smlouvy se mě ujal kolega Filip, který je asi o dvacet let mladší než já. Takový koloušek, hned jsem na něho začala dělat oči. Od začátku jsme si rozuměli. Ukazoval mi co a jak a já jako poslušný nováček vše naplno vnímala.“
Eva strávila s Filipem i přestávku a společně se domluvili, že by mohli na oslavu jejího nástupu do nové práce zajít odpoledne na skleničku.
„Byla jsem ráda, že mi všechno tak dobře vysvětlil a slíbila jsem mu, že ho pozvu. Což samozřejmě razantně odmítnul, ale po práci jsme do restaurace stejně zašli,“ uvedla.
Jenže u jedné skleničky tentokrát nezůstalo. „Povídali jsme si celé hodiny a já už ani nepočítala, kolik jsme toho vypili. Vím jen, že když jsem chtěla už jít domů, podlamovala se mi kolena a hrozně jsem se motala. Filip mě nakonec musel doprovodit až domů.
Když jsem nemohla najít klíče od domu, zabouchala jsem na dveře a přišel otevřít manžel. Filip mě stále podpíral a manželovi se snažil situaci vysvětlit.“
Ten večer Evě manžel vyčetl, jak se mohla takto zřídit hned první den v práci. „Chtěla jsem mu vysvětlit, že se nám to s novým kolegou trošku zvrtlo, spíš trošku víc. Druhý den se mi pak manžel smál, jak je mi blbě.“
Autor: René Podhrázský
