S manželem jsme se domluvili, že až bude dceři půl roku, vrátím se zpátky do práce a o dcerku se místo mě bude starat on. K tomuto rozhodnutí nás vedla skutečnost, že jsem měla lepší pracovní pozici, a tedy i vyšší plat. Peníze se samozřejmě vždycky hodí. Dcera svého otce milovala a mě netížilo svědomí, že od ní v půl roce odcházím, abych se opět plně věnovala svému zaměstnání a po finanční stránce živila naši rodinu.
Manžel všechno ukázkově zvládal
Pokud šlo o péči o naši dceru, zvládal manžel všechno na jedničku. Hodně mi pomáhal už v době, kdy jsem ještě na mateřské byla já, většinu věcí tak stihl okoukat a měl to naučeno alespoň teoreticky, v praxi se pak osvědčil ukázkově. I proto jsem mohla být naprosto klidná, že s ním dcerku nechávám, nemusela jsem se strachovat, že si nebude vědět rady, ať už nastane cokoli.
Říkávali mi, jaký mám doma poklad
To víte, v našem městě se všechno rychle rozkřikne a muže na mateřské s dítětem na krku si každý okamžitě všimne. Proto jsem často poslouchala, ať už ze strany kamarádek, kolegů z práce nebo úplně cizích lidí na ulici, jaký mám doma poklad.
Několikrát jsem si vyslechla, že je můj manžel skvělý otec, ze kterého by si mnozí jiní mohli vzít příklad. Na jednu stranu mě to samozřejmě velmi těšilo a byla jsem na svého muže náležitě pyšná. Pak jsem si ale začala všímat věcí, které mi na klidu zrovna nepřidaly.
Zdroj: 123RF.COM
Scházel se s jinými maminkami
Dcera rostla jako z vody a najednou dospěla do věku, kdy se začala zajímat o své vrstevníky. Manžel je v tomto úžasný, nedělá mu problém chodit s dcerkou klidně i dvakrát denně na hřiště, pokud jim v tom nebrání počasí. Tam si dcera vždy krásně vyhraje.
Pokud je ošklivě, navštěvují společně herní centrum, které u nás ve městě máme. Kdekdo by si řekl, že bych svému muži měla být vděčná, že výchovu dcery bere tak zodpovědně. Vděčná jsem byla, stejně tak i hrdá, jak krásně to zvládá. Děsilo mě ale, jak se pravidelně scházel s jinými maminkami.
Ženy na něm mohly oči nechat
Manžel byl doma s naší dcerou už druhým rokem a ve městě ho znala snad každá maminka. Trochu mě to děsilo a štvalo zároveň. Na jednu stranu jsem byla ráda, že mi manžel umožnil návrat do práce, na stranu druhou jsem žárlila na všechny ty maminky a mnohdy i na svobodné ženy, které na něho letěly.
Některé z nich mu dokonce psaly i na sociální síti, ačkoli manžel vždy tvrdil, že to je kvůli tomu, aby se domluvili, kdy zajdou s dětmi do centra nebo na hřiště. Vadilo mi, že je manžel středem pozornosti, proto jsem si upřímně oddechla, když dcerka nastoupila do školky a z manžela se opět stal pracovně vytížený muž. Pokud budeme mít druhé dítě, už mám jasno: na mateřské zůstanu já!
Autor: Nikol Kolomazníková
