Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje. Jak je to s žalováním u dětí

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
zalovani
zalovani

Žalování u dětí může být jak v pořádku, tak projevem malé psychické krize. Můžeme se s ním setkávat hlavně u nejmenších dětí, ale spousta z nich se tomu bohužel neodnaučí ani později. Jak poznat, kdy je to správně a kdy špatně a co to může znamenat? Zjistíme společně v dnešním článku.

Dítě žaluje občas a cítí se kvůli tomu špatně

Je snad jediný moment, kdy si můžeme být zcela jisti tím, že je žalování u dítěte naprosto v pořádku. A to v případech, kdy jako dospělý člověk chápeme, že k tomu má logické důvody.

Naprosto v pořádku je moment, kdy na dítěti dokonce i vidíme pohoršení nebo znechucení z toho, že jde a zkrátka žaluje. Neboli k tomu sáhne jako k poslednímu kroku, co ho napadne.

Jedná se o momenty, kdy dítě bere žalování jako svoji jedinou obranu a je potřeba to brát zcela vážně.

Samozřejmě ho v tom v žádném případě nepodporovat, ale zároveň podotknout, že pokud jde o vážné věci, tak ať se nebojí a vždy se obrátí na rodiče či na jiné dospělé osoby v okolí.

Mnohdy se totiž slušné děti bojí jen strachu z nařknutí, a díky tomu nevysloví nahlas i takové věci jako například strach ze šikany ve škole.

Žalování na každém rohu a na každého

Naopak někdy se mezi dětmi mohou ukázat i takový naprosto běžní žalobníčci, jak se jim velice často a posměšně říká.

Jednoduše je poznáte podle toho, že dítě se vyhýbá jakémukoliv běžnému kontaktu a komunikaci a místo toho okamžitě utíká za dospělou osobou a žaluje.

Může jít často především o projev psychické nerovnováhy nebo úzkosti. Děti ve svém věku totiž mají největší šanci ke vzniku a nárůstu takzvané sociální fóbie.

Jedná se o úzkost z mezilidského kontaktu a žalování mohou být možnosti, jak se jim snaží děti vyhnout. Ať už jde o hračky, o samotné hraní či jiné věci.

Pokud z dětí cítíte takovou úzkost, tak je co nejvíce nabádejte k tomu, aby se snažily problémy řešit naprosto samostatně.

Až v moment, kdy mají strach nebo jim je něco nepříjemné, ať přijdou za rodiči a řeší to s nimi.

Mimo problémů s kontaktem se pak dítě jednoduše dostane do nemilosti u ostatních, a může tak být vyčleněno ostatními dětmi z kroužků, hřiště, školy, školky či odjinud.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články