Už začínala přemýšlet i o rozvodu. Naštěstí se nakonec rozhodla manžela podpořit v návštěvě lékaře. Ukázalo se, že za jeho chováním je skutečně zdravotní problém. Erika teď lituje svého chování.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Vážně jsem si myslela, že je jenom blázen. Choval se nepříčetně. Vracel se domů s vyděšeným výrazem, že prý ho po cestě domů někdo sledoval. Tak to celé začalo. Ale postupem času se to ještě zhoršilo,“ vypráví.
Dva roky žil ve strachu a stresu
První týden, kdy chodil Matěj z práce vyděšený, měla dokonce Erika pocit, že by na jeho historkách o pronásledovatelích mohlo být něco pravdy. „Jenomže k tomu nebyl žádný důvod, a navíc se přidaly další problémy. Manžel křičel ze spaní, vyprávěl mi, že ho v práci stále někdo pozoruje, vymýšlel si teorie o tom, jak mu chtějí kolegové ublížit. Začala jsem mít pocit, že se naprosto zbláznil.“
Kromě historek přitažených za vlasy se navíc začal manžel bát tmy. Do práce chodil zásadně pozdě, protože čekal, až se úplně rozední. Když jsem ho třeba navečer poslala s košem, odmítl to, protože prý je venku moc temno a někde by ho mohl kdokoli přepadnout.“ Erika už měla všeho až po krk a svěřila se kamarádce, že se chce nechat rozvést. Ta jí ale doporučila, aby nejprve s mužem zašla k psychiatrovi.
Už na první schůzce potvrdil, že se jedná o psychický problém
Matěj s vyšetřením souhlasil. Tvrdil sice, že není blázen, ale pohrůžka rozvodem ho přesvědčila. „Doktor mi po promluvě s Matějem řekl, že musím být trpělivá. Už podle prvního vyšetření se totiž jednalo o poruchu osobnosti. Manželovi nasadil nějaké prášky, netvrdil mi ale, že hned zaberou. Po několika dalších vyšetřeních si i můj muž začal uvědomovat, že to, co se mu děje, není skutečné. Přesto jeho problémy dodnes úplně nezmizely.“
Erika říká, že se dnes za sebe stydí. Málem totiž opustila muže, kterého miluje, ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval. „Musel skončit v práci. Dochází na intenzivní terapie, ale jeho život je omezený. Ze spaní se často budí a křičí, stále má pocit, že po něm někdo jde.
Je paranoidní. Já už ale vím, že není blázen, že je to opravdu nemoc a on potřebuje mou pomoc,“ vykládá čtenářka. Možná právě proto, že chtěla svého manžela opustit, cítí se dnes Erika provinile a snaží se mu se vším pomoci. „Je to stejný chlap jako dřív. Miluje mě a myslí mu to. Jen má zkrátka občas pocit, že ho někde někdo přepadne. A na mně je, abych ho ochránila.“
Autor: Šárka Cvrkalová
