Renečkova mladá maminka u dveří Klokánku zazvonila jednoho mrazivého rána. Byla vyhladovělá a zoufalá. Neměla s dvouletým synkem kde být, protože utíkala od násilnického partnera. Skončila venku u několika bezdomovců, kteří jí nabídli svůj skromný příbytek. Stan, starý spací pytel a roztrhanou žíněnou matraci.
Bydleli v areálu opuštěné továrny nedaleko za městem
„Už nemohu malého vystavovat takovému mrazu. Je nastydlý, a tak vám ho vedu! Prosím, mohl by u vás několik dní zůstat, než si něco najdu?“ prosila a Klokánek samozřejmě souhlasil.
Neměla nikoho, sama vyrostla v dětském domově. „Malý Reneček byl moc hodný a chytrý klouček. Měl bohatou slovní zásobu a znal snad všechny písničky, na které jsme si vzpomněli,“ vypráví Klokánek.
Od jeho příchodu se v Klokánku zpívalo od rána do večera
Nakazil svým neodolatelným hláskem všechny ostatní děti. Tety ho milovaly a jeho malí „kolegové“ také. René se stal miláčkem všech. Bylo všem smutno, když si pro něho maminka přišla. „Našla si hezký pokoj na ubytovně a neexistoval důvod, proč by si synka nevyzvedla. Vždyť nevykazoval žádné známky zanedbávání ani týrání! Jenže, vše nebylo tak růžové, jak se zprvu zdálo,“ vypráví smutně Klokánek.
Zdroj: 123RF.COM
„Ten malý René má u nás stále všechnu dokumentaci. To nechodí k žádnému dětskému lékaři?“ ptala se starostlivě dětská lékařka Klokánku a prstem ukázala na spis v modrých deskách. Byl připravený k odeslání do místa nového chlapečkova bydliště, ale nikdo si ho už dlouhé tři měsíce nevyžádal.
Klokánek přislíbil, že vše prošetří
„Přislíbili jsme, že zjistíme, jak se věci mají, ale o Reném ani jeho mamince nikdo nic nevěděl,“ vypráví Klokánek.
Nezbývalo jim nic jiného, než si zahrát na detektivy. Hned druhý den odpoledne se vydali do čtyřicet kilometrů vzdáleného města, kde měla maminka se synkem pobývat. Zjistili, že z ubytovny, kterou nahlásila, odešla hned po týdnu jinam. Ale kam? Pátrání začalo na další ubytovně, potom druhé, třetí a ještě té nejhorší, zchátralé a tak nějak od pohledu podezřelé.
„Byla až za městem a při pohledu zvenčí by snad nikdo netipoval, že zde mohou žít nějací lidé. Natož s dětmi!“ zoufá si Klokánek.
Zdroj: 123RF.COM
Ale právě zde Renečkovu maminku našli i s chlapečkem. Maminka měla na rukou i v obličeji modřiny. René se jim vrhl do náruče hned, když je uviděl. Byl špinavý a hladový. Jeho maminka se rozplakala: „On nás našel. Bije mě a já si netroufám s malým utéct. Vyhrožuje, že mi ho vezme a už syna nikdy neuvidím!“ Mluvila o svém násilnickém partnerovi. Potom tiše dodala: „Měli byste jít, brzy se vrátí!“
Klokánek nesouhlasil
„Po delším přesvědčování jsme si odvezli s sebou nejen Reného, ale i jeho maminku. Musela do nemocnice, měla otřes mozku, což jsme poznali podle nezvykle rozšířené zorničky. A tak skončil Reneček opět u nás,“ vypráví Klokánek.
Tentokrát téměř na půl roku. Jeho maminka se vyléčila, podala s pomocí nemocniční sociální pracovnice trestní oznámení a našla si bydlení až na druhém konci naší vlasti. Přejeme oběma hodně štěstí, zaslouží si ho!
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
Zdroj: Klokanek FOD
