Péťa se do Klokánku dostal poté, co si lidé všimli početné rodiny zdržující se na místě, kde se žít opravdu nedalo. Jakmile dostala sociálka podnět k činům, okamžitě vyrazila místo zkontrolovat.
Ukázalo se, že v polorozpadlém domě žije desetiletý chlapec se svou matkou, mužem, který byl zřejmě jejím přítelem, dospělým bratrem a jeho přítelkyní. Rodinu prý vyhodil majitel z domu, a jelikož neměla na to najít si jiné bydlení, zdržovala se již přes měsíc v rozpadlém obydlí na kraji vesnice.
Kdyby si kolemjdoucí nevšimli toho, jak tu chlapec trpí, mohlo dojít i na nejhorší. Po převezení do Klokánku musel Péťa podstoupit hodně návštěv lékaře, aby se dal do pořádku.
Měl vši a nebral pravidelně prášky na psychické problémy
Péťa má diagnostikováno ADHD. Podle jeho matky byl vždy nezvladatelný, příliš hyperaktivní. O jeho nemoci ale dobře věděla a nic s ní neudělala.
„I když všichni v rodině věděli, čím chlapec trpí, nikdo se neobtěžoval zajistit mu léky, které měl předepsané. Všichni mu jenom nadávali za to, jak je hlučný a neustále něco vymýšlí,“ říká Klokánek.
Po příjezdu do Klokánku měl Péťa vši, a to v takové fázi, že měl po celé hlavě rozškrábané boláky. Taky trpěl vyrážkou po celém těle. Nebylo se čemu divit, ve starém domě, kde žil, byla plíseň a vlhko.
Rodina topila kamny, která byla rozbitá, takže od nich hrozilo vyhoření. Navíc dýchal Péťa zplodiny z nich, takže měl těžký kašel a problémy s dýcháním.
Rodina slibovala, ale před sociální pracovnicí mluvila úplně jinak
„Péťa každý týden plakal a doufal, že si ho rodina vezme alespoň na víkend. Matka mu to slibovala, ale jakmile se za ním zavřely dveře a ona mluvila jen s námi, řekla nám na rovinu, že takového kluka domů nechce,“ říká Klokánek.
Na své narozeniny Péťa marně doufal, že ho někdo navštíví, nebo mu alespoň pošle dárek. Zklamaný ale nakonec nebyl, protože mu tety připravily oslavu, napekly dort a společně s ostatními dětmi z Klokánku ho zavalily dárky.
„Nakonec nám Péťa řekl, že jediné, co si v životě přeje, je, aby ho měl někdo rád. A to jsme mu my v Klokánku splnili,“ dodávají tety.
Chlapec nakonec bohužel skončil v dětském domově, nenašel se nikdo, kdo by si ho vzal do péče. On i tak ale už díky Klokánku ví, že mu tam bude lépe než s lidmi, kteří ho vlastně nikdy nechtěli.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí – zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, ve spolupráci s redakcí OnlyU
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí ve svých 15 zařízeních Klokánek pečuje o více jak 200 dětí. Děti přijímáme v jakoukoliv denní hodinu.
Chtěla bych poděkovat všem, kteří chápou naši těžkou situaci obzvlášť v této době a pomáhají nám pečovat o děti, které pomoc potřebují. Velký dík si zaslouží i naše tety a strýcové, které bez ohledu na riziko se starají o svěřené děti.
Děkujeme rovněž za všechny darované jednorázové ochranné pomůcky od soukromých firem a veřejnosti, které nám pomohou chránit naše děti a zaměstnance.
S přáním pevného zdraví Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí.
Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2021 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300 – možnost online platby na webových stránkách. Za každý dar děkujeme.
