Marika se do Čech dostala s rodiči. Okamžitě si to tu zamilovala a odmítala zemi opustit. Ve třinácti letech ji tak rodiče opustili a vrátili se na Slovensko sami. Tehdy začalo její putování po romských osadách.
Nechodila nikam do školy, neuměla číst ani psát. Neměla žádné doklady. Jenom jméno a pár lidí, kteří se tvářili, že jim na ní záleží. Nikdy netušila, co je to rodina, a tak si mylně myslela, že to, co v osadě má, je to, co potřebuje. Když byla nemocná, zkrátka to přechodila, k doktorovi se nedostala.
Když začala rodit, dobrovolně přišla do nemocnice. Následovala série útěků
Když Marika pochopila, co se děje, neměla jinou možnost než lékaře konečně navštívit. S nafouklým břichem a bolestmi přišla sedmnáctiletá dívka do nemocnice s tím, že nejspíš rodí. A byla to pravda. Dívka porodila zdravého chlapce.
„Jenomže všichni po ní něco chtěli. Ptali se jí, proč nemá doklady, proč nebyla u doktora už dřív, a musel se tak narodit chlapec z nesledované gravidity. Všude bylo podle ní moc čisto a příliš mnoho lidí s dotazy, na než neznala odpověď. A tak poprvé z nemocnice utekla,“ vypráví Klokánek.
Dítě jí ale chybělo, a tak se brzy vrátila. Sestřičky ji za chlapcem pustily, čekaly zlepšení. Mateřské pudy naučily Mariku dítě nakojit a mít ho nablízku. Přesto se v prostředí necítila dobře a další den utekla i s miminkem. Brzy ji ale našla policie.
„Byli jsme zavoláni k jejímu případu. Řekli jsme jí, že ji i jejího synka vezmeme k nám do Klokánku. Ona souhlasila, ale bála se, a nakonec zase utekla. Umístili jsme k nám tedy jenom chlapečka a dívku se společně s policí snažili najít. To se nakonec povedlo,“ říkají tety.
S Marikou bylo hodně práce, ale nakonec se vyplatila
Dívka neuměla číst ani psát, neměla základní hygienické návyky. Několikrát z Klokánku utekla zpět do romské osady. Její obyvatelé se Mariky nechtěli vzdát, protože jim nejspíš pomáhala s výdělky.
„Její touha po tom být s dítětem byla velká, a tak nakonec její útěky přestaly. Začala se více socializovat, pochopila, že všechen ten luxus, který najednou má, je ve skutečnosti normální život, že ona jen doteď žila ve špatných podmínkách,“ říkají tety z Klokánku.
S Marikou po čase oběhaly úřady, zařídily jí doklady a pomohly postavit se na vlastní nohy. Nakonec si dívka našla i muže, který se do ní zamiloval, a ji i chlapce si po schválení soudem nastěhoval domů.
„Dnes má Marika děti už dvě. S mužem, který si ji odvedl, žije šťastně a spokojeně, občas se za námi v Klokánku staví a poví nám o tom, jaké pokroky její děti dělají. Až my jsme ji totiž prý naučili, co je to rodina. A ona nám za to je velmi vděčná.“
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí – zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, ve spolupráci s redakcí OnlyU
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí ve svých zařízeních Klokánek pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme.
Zdroj: Klokanek FOD
