Když během karantény potkala ředitelka Klokánku mladou slečnu v roušce, nejprve si nemohla vzpomenout, kam ji zařadit. Až když se jí Kája představila, došlo jí, že jde o dívenku, která před roky skončila v Klokánku kvůli domácímu týrání.
„V roušce bylo náročné ji poznat. Nemohla jsem uvěřit tomu, že je to opravdu ona,“ vzpomíná ředitelka. „Pamatuji si ji jako klubíčko neštěstí, teď je z ní ale nádherná mladá dáma, která mě s úsměvem zdraví na ulici,“ říká.
Doma zažila jenom bití a ponižování
Kája se narodila nezletilé dívce, proto se starosti o ni ujala její starší sestra. S tetou Kája vyrůstala šťastně a spokojeně, měla skvělé kamarády, byla veselá a šikovná. Jenomže když si po pár letech její biologická matka našla přítele, usoudili společně, že by pro ně byla ostuda se o dívku nepostarat.
„Když si Káju vzali do péče, všechno se pro ni změnilo,“ vykládá ředitelka Klokánku. „Po příchodu ze školy musela dívka uklízet a dělat domácí práce, z pokoje téměř nemohla vycházet. Navíc byla hodně bita, čehož si všimla učitelka ve škole. Proto zavolala sociální pracovnici, které se dívka svěřila s modřinami.“
Jenomže při výpovědi matka všechno popřela a dívka zůstala i tak v péči dvou lidí, kteří ji jenom ponižovali a byli. Potom, co provedla, ji navíc doma nastalo ještě větší peklo. „Kája byla celé dny zavřená v pokoji, nesměla v podstatě vůbec nic,“ říká ředitelka.
„Jídlo dostávala jen minimálně, zato rány a nadávky byly na denním pořádku. Ani na záchod si nemohla dojít, a tak potřebu vykonávala do hadru, který ždímala z okna. Nakonec se Kája úplně zhroutila a odmítla jít ze školy domů. Přivolaná sociální pracovnice okamžitě rozhodla, že dívka půjde do Klokánku.“
Postupem času se o všem rozpovídala. Opět mohla za svou milovanou tetou
Nejdřív to vypadalo s Kájou zle. Byla zamlklá, neusmívala se, nechtěla si s nikým příliš povídat. Chtěla za svou milovanou tetou, s tou se ale ještě nějaký čas nemohla vídat. Brzy si v Klokánku zvykla a začala lidem více důvěřovat.
„Kája v Klokánku časem úplně rozkvetla. Rozpovídala se o tom, co všechno se u nich doma dělo, což ji psychicky hodně pomohlo si ulevit. Brzy navíc obnovila zpřetrhané kontakty s tetou, ke které se nakonec mohla vrátit,“ popisuje šťastně ředitelka Klokánku.
Na Kájinu matku a jejího přítele bylo podáno trestní oznámení, nakonec byli oba odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za týrání nezletilého dítěte. „Když jsem Káju po letech potkala, opravdu jsem netušila, že je to ona,“ přiznává se ředitelka.
„Když mě ale dívka objala, sundala si roušku, a i přes všechna nařízení mi dala pusu na tvář, pochopila jsem. Je nám vděčná za to, co jsme pro ni udělali. A my máme obrovskou radost, že Klokánek opět někomu pomohl splnit si sen a najít šťastné řešení nešťastné situace.“
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí – zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, ve spolupráci s redakcí OnlyU
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí ve svých zařízeních Klokánek pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme.
Zdroj: Klokanek FOD
