Přinášíme vám příběh dívky, která přišla do Klokánku na udání ředitele jedné školy. Ředitel oznámil, že dívka chodí kilometry pěšky a nedostává žádné jídlo, zatímco její sourozenci mají vše potřebné.
„Když jsem tu desetiletou dívku viděla poprvé, myslela jsem si, že to je kluk. Byla rozjívená, rozcuchaná, tričko na lítačku špinavé od bláta, šortky s dírou od plotu a na boso. Klasická vesnická holka. Ani bych neřekla, že kousek od Prahy žije dítě, které si nehraje doma na mobilu nebo počítači, ale lítá venku po poli,“ sděluje teta z Klokánku.
Dívka měla v očích zvědavost, neústupnost a obavy. Na čele měla pomyslně napsáno „nemilovaná“.
Zdroj: 123RF.COM
Do Klokánku zavolal ředitel jedné vesnické školy. Trápilo ho, že dívka nemá svačiny, nemá nic do školy a má hlad. Zatímco její sourozenci mají všechno potřebné. Věděl o dívce, že musí chodit každý den ráno 9 km do školy přes pole a zpátky domů to samé.
Pokud přišla domů dřív, dostala nařezáno
Máma byla přísná, důsledná v trestech, tvrdá. Dívka se občas bránila tím, že zalezla doma pod postel a tam se počůrala. Za to dostala opět nařezáno, protože to vypadalo, že provádí mámě naschvály.
„Podařilo se, že dívka přišla k nám do Klokánku. Byla nejistá, protože ji prý máma poslala na převýchovu. Bránila se objetí, bránila se skoro všemu, ale postupně se v ní něco zlomilo a začala nám důvěřovat,“ vysvětluje Klokánek.
Zdroj: 123RF.COM
Dívka po nějaké době začala klidně spát, hrála si a ve škole jí to začalo jít. Byla hodná, byla přátelská a pro každého byla kamarádka. Máma jí ale moc chyběla. Čím míň si jí máma všímala, protože ji ani jednou nenavštívila, ani jednou nezavolala, tím víc jí chyběla.
Začala se vztekat, tím se bránila před světem
Bránila se tak velké nelásce tím, že se vztekala. Když to na ni přišlo, nechtěla nic, chtěla jen do něčeho bouchnout a někomu ublížit. Nechtěla spát v posteli, na protest si lehala na zem. Teta z Klokánku si lehala na zem k ní a byla jen prostě s ní v její blízkosti, než to nejhorší poleví. Dívka se vždy nakonec uklidnila a pak se nechala v tetině náručí uspat na posteli.
Chtěla se vrátit na Vánoce domů
Alespoň na propustku chtěla domů na návštěvu. „Ta rozjívená ušmudlaná holka si nechala uplést dva copánky, vzala si punčocháče a sukni a vyrazili jsme za rodinou na Vánoce. Moc se těšila, měla dárky pro všechny, vybírala je pečlivě. Přivítání ale bylo mrazivé,“ vypráví Klokánek.
Zdroj: 123RF.COM
Matka dívku sjela pohledem a na její změnu vzhledu reagovala úšklebkem. Propustku měla dívka povolenou do konce svátků. „Nechávala jsem ji tam s těžkým srdcem, ale věřila jsem, že rodinná pouta jsou silná a duch Vánoc udělá zázrak. Neudělal, zázrak se nekonal. Matka volala už na Štědrý den večer, ať její dceru okamžitě odvezu, nebo ji vystrčí ven na mráz. Provinila se totiž tím, že utrhla plyšákovi očičko,“ zmiňuje Klokánek.
Ještě ten večer odjela zpátky do Klokánku
„Vyzvedla jsem ji v nepřátelském domově ještě ten večer a odvezla ji zpátky do Klokánku, kde už na ni čekala pečující teta, která přerušila svoji dovolenou, aby byla s dívkou v Klokánku.“
Dívka se postupně z traumatu dostávala, postupně se učila žít s vědomím, že ji rodina odmítá. Postupně se naučila mít ráda sama sebe. Ale je jasné, že s tím bude bojovat celý svůj život.
Když z Klokánku přecházela do náruče dětského domova, měla v očích větší sebejistotu, méně obav a více radosti. V Klokánku věří, že dál bude milovat vítr v zádech a přelézat ploty.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
Zdroj: Klokanek FOD
