V roce 2014 se stala Antonínovi osudná nehoda. Spadl z větší výšky zády na plot a s těžkým poraněním skončil v nemocnici. Bohužel došlo ke zlomení několika obratlů a poškození míchy. Ochrnutí od pasu dolů ale pro Antonína neznamenalo konec života.
Snažím se myslet na rodinu
I když byla změna pro Antonína těžká, i nadále bojuje. Dříve pracoval jako truhlář, s tím musel samozřejmě po úrazu skončit.
Teď tráví většinu času s přítelkyní a dcerou, kterou společně vychovávají.
Bohužel, i když by sám rád udělal maximum pro svou rodinu, je neustále závislý na druhých.
A právě proto se obrátil s žádostí na každého, kdo by byl ochotný přispět pár korunami k tomu, aby mohl začít být víc soběstačný.
Starý invalidní vozík je příliš těžký. Mám z něj proleženiny
Pojišťovna sice uhradila Antonínovi invalidní vozík, jenomže ten je pro něho příliš složitý na ovládání, těžký, a hlavně mu zdravotně nevyhovuje.
„Chtěl bych sám jezdit autem, které mám speciálně upravené. Jenomže tenhle invalidní vozík sám nenaložím. Potřebuji speciální odlehčený, který snadno dám do auta a opět sám vyndám,“ vysvětluje.
Nový vozík by mu navíc ulevil od bolesti zad a od proleženin, které jsou společně s jeho diagnózou velmi nepříjemné.
„Budu moc rád za pomoc lidí. Věřím, že dobré duše existují. I když vlastně opět žádám o pomoc, celé by to mělo vést k tomu, abych mohl začít žít trochu na vlastní pěst,“ dodává závěrem.
Článek byl zpracován na základě příběhu, fotografie zachycují skutečné osoby.
Autor: Martina Nováková, PR koordinátorka Nadačního fondu pomoci Karla Janečka – znesnáze21, ve spolupráci s redakcí OnlyU