Dvacet pět let neviděla denní světlo. Žila v místnosti se zavřenými okenicemi ve vlastní špíně, aniž by jí kdokoliv pomohl. Naštěstí ale mohla křičet. Po dlouhé době v zajetí ji v roce 1901 vysvobodili policisté, kteří dostali anonymní tip.
Blanche Monnier byla v den záchrany úplně nahá. Své tělo a obličej schovávala pod přikrývku, protože na ni svítilo příliš denního světla, na které nebyla zvyklá. Byla vyděšená a vyhladovělá.
Ležela na matraci, jež byla v žalostném stavu a znečištěná, Blanche doslova žila ve své vlastní špíně. Po zemi chodili brouci a byly na ní drobky od jídla.
Místností se linul takový zápach, že dokonce policisté dlouho váhali, zda do ní vstoupit.
Nakonec byla převezena do nemocnice. Lékaři jí nedávali moc nadějí na uzdravení, protože byla kost a kůže, světloplachá a velmi křehká. Ona však nešetřila slovy díků za to, že je konečně čistá a svobodná.
Vyšinutí lidé si zaslouží zavřít, tvrdila její rodina
V pokoji ji držela matka i její bratr. Prý proto, že byla vyšinutá a takoví lidé si zaslouží zavřít.
Ve skutečnosti ji tam drželi, protože si Blanche chtěla vzít staršího muže a matka se sňatkem nesouhlasila. Tvrdili, že se nikdy ani nepokusila uniknout z místnosti, protože jednoduše přijala svůj osud.
Není to však pravda. Sousedé rodiny přišli svědčit s tím, že slyšeli ze zabarikádovaného okna volání o pomoc.
To zřejmě Blanche zachránilo, protože na stanici dorazil anonymní dopis s tím, že někdo v domě je nejspíš v nebezpečí. Někdo její prosby konečně vyslyšel a jednal.
Matka byla shledána vinnou a poslána do vězení. Zemřela jen patnáct dní poté. Bratr zachráněné dostal trest odnětí svobody na jeden rok, ale jako právníkovi se mu podařilo vyklouznout.
Nevěděla, co si počít se životem. Dožila v léčebně
Blanche v nemocnici trochu přibrala. Jenže najednou nevěděla, co se sebou a kam jít. Po takové době na samotce nebyla schopna vést normální život.
Navíc jí bylo diagnostikováno několik poruch, které zahrnovaly schizofrenii, koprofilii a mentální anorexii.
V padesáti letech tak putovala z temné místnosti do sanatoria. V psychiatrické léčebně žila do své smrti v roce 1913.
Autor: Šárka Blahoňovská
