Asi nejznámějším americkým prezidentem, na kterého byl proveden úspěšný atentát, byl J. F. Kennedy. Nebyl ale jediný nejvyšší představitel Spojených států, který zemřel po útoku atentátníka. Od začátku 19. století bylo provedeno přes třicet pokusů o zabití prezidentů Spojených států. Čtyři z nich byly úspěšné. Kvůli atentátníkovi zemřel i Kennedyho předchůdce, James A. Garfield.
Prezident, který 2. července 1881 kráčel směrem ke svému vlaku na washingtonském nádraží, byl hluboce zabrán do rozhovoru s ministrem zahraničí. Muže s pistolí, který číhal na svou příležitost, si vůbec nevšiml.
Devětatřicetiletý neúspěšný právník Charles Guiteau zvedl pistoli se slonovinovou rukojetí a zamířil. Vystřelil dvakrát, první kulka zasáhla prezidenta do lokte, druhá do zad.
Pomatený Guiteau žil v iluzi, že svým činem zachrání celou zemi. Trvalo celé dva měsíce, než prezident zemřel. Nikoli však na přímé následky zranění, ale na smrtelnou infekci, která se do jeho těla dostala z rukou lékařů. Přesto byl Charles Guiteau za svůj zločin oběšen.
Guiteaův nepovedený život
Charles Julius Guiteau se narodil v roce 1841 ve Freeportu v Illinois. Většinu svého smolného života strávil střídáním prací a zájmů. Nikde však nebyl dost spokojený a necítil se dobře finančně ohodnocený.
Pracoval jako vymahač dluhů, kazatel či právník, a dokonce se i na krátkou dobu připojil k utopické náboženské komunitě ve státě New York. Ani zde však nenašel to, co hledal.
Zřejmě trpěl schizofrenií
Nechtěla ho ani jeho vlastní rodina. Otec se domníval, že je syn posedlý ďáblem, a sestra ho přestala finančně podporovat poté, co jí vyhrožoval sekerou. V roce 1880 konečně našel štěstí a ztracenou rodinu v Republikánské straně.
Poté, co sepsal projev, ve kterém podpořil republikánského kandidáta Jamese Garfielda, uvěřil, že mu tím pomohl vyhrát volby. Od budoucího prezidenta chtěl proto odměnu. V dopise ho požádal o místo velvyslance v Rakousku. Když mu prezident neodpověděl, slevil. Stačila by mu prý i Paříž.
Prezident musí zemřít
Odpovědi od Jamese Garfielda se však nikdy nedočkal. Cítil se těžce raněn a zklamán. Takovýto prezident přeci nemůže být dobrým státníkem a nebude dobře sloužit své zemi. A tak začal plánovat Garfieldovu vraždu.
Jako první vhodná příležitost mu přišla prezidentova inaugurace, která se měla konat 4. března 1881 ve Washingtonu, DC. Guiteau se na tento okamžik pečlivě připravil.
Koupil si pěknou zbraň, aby se prý později dobře vyjímala v muzeu, až bude po svém činu chycen. Začal si nacvičovat střelbu. Když pak po městě pronásledoval prezidenta, několikrát se k němu přiblížil, ale nevystřelil. Nakonec vždy ztratil nervy.
Atentát na Jamese Garfielda
Své plány začal znovu spřádat o několik měsíců později, v červenci. Sepsal dopis Bílému domu, kde atentát na prezidenta – „smutnou nutnost“ – vysvětloval. Dal si ho do kapsy spolu se zbraní a vyrazil na vlakové nádraží. 2. července 1881 měl být dnem, na který dlouho čekal.
Přesně podle plánu se přiblížil k prezidentovi zabranému do hovoru s ministrem a dvakrát vystřelil. Prezident se zhroutil a dav střelce zadržel. Zdálo se ale, že prezident útok přežije. Kulka nebyla smrtelná, poškozen měl pouze trup.
V tu chvíli však sehráli svou roli lékaři
Rána by nebyla tak vážná, kdyby se v ní však prezidentovi lékaři nerýpali nesterilním vybavením a nesahali do ní nevydezinfikovanýma rukama. V těle prezidenta se i kvůli tomu rozjela infekce a aplikované léčebné klystýry z hovězího vývaru situaci ještě zhoršily. Po dva měsíce dlouhém, bolestivém boji s infekcí James Garfield 19. září 1881 zemřel.
Zrak národa se upřel na jeho vraha
Charles Guiteau si připravil ohnivou obranu svého činu. Ačkoli vše nezval Božím činem a nutností, obhajoba neuspěla. Snažil se vše svést i na prezidentovy lékaře, ale marně. Porota ho odsoudila k smrti. Oběšen byl 30. července 1882, necelý rok po prezidentově smrti.
Ve snaze pochopit důvod, proč Guiteau zabíjel, provedli lékaři pitvu jeho ostatků. Zjistili, že měl syfilis, to však nebyl důvod jeho možné nepříčetnosti. Dnes se věří, že zřejmě trpěl schizofrenií. Guiteaův mozek je dnes uložen v muzeu ve Filadelfii a lebka a části těla pak v Národním muzeu zdraví a medicíny v Marylandu.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová
