Julie svého manžela miluje a považuje ho za životní oporu. Podle ní má všechno, co by perfektní partner do života mít měl. Má ale také jednu chybu, kvůli které je Julie nešťastná, a dokonce se stydí chodit mezi lidi.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Manžel paní Julie je totiž přesvědčený, že má mnohem lepší vkus na oblékání než jeho žena. Proto rozhoduje o jejím šatníku a své ženě vybírá, co bude nosit.
Začalo to krátce po naší svatbě
Vlastně to začalo zanedlouho poté, co jsme se vzali. Letos to bude krásných patnáct let, co jsme s manželem svoji. A bude to také patnáct let, co jsem nerozhodla o tom, co si koupím na sebe nebo co si na sebe vezmu. Po svatbě totiž o skladbě mého šatníku začal rozhodovat můj muž. Je totiž přesvědčený, že na oblečení má mnohem lepší vkus než já.
Musela jsem kvůli němu změnit svůj styl
Než jsem Jiřího poznala, oblékala jsem se podle toho, co se mi líbilo. Nikdy jsem nesledovala aktuální módní trendy, dříve se to tolik neřešilo. Než jsme se s Jiřím vzali, ani jednou se nezmínil o tom, že by se mu snad nelíbilo, co nosím. Po svatbě to ale bylo jinak. Postupně se zbavil veškerého mého oblečení, aby ho mohl nahradit novým. Teď by možná kterákoli jiná žena výskala nadšením, kdyby měla možnost, že jí manžel nakoupí úplně nový šatník. Mělo to ale jeden velký háček. Manžel vůbec nemá vkus.
Už roky rozhoduje o tom, co si vezmu na sebe
Několik let tak manžel rozhoduje o tom, co budu nosit a co nosit nebudu. Chodí se mnou nakupovat, aby měl přehled o tom, co si vybírám. Ve skutečnosti je to ale tak, že já nevybírám nic a všechno vybírá můj manžel. Kdyby měl alespoň vkus! Jenže to on nemá, ačkoli je skálopevně přesvědčený, že má módu v malíčku. Já se ale kvůli němu cítím trapně. Vybírá mi takové oblečení, že si kvůli němu připadám jako špatná napodobenina šedesátých let. Stydím se chodit mezi lidi!
Nosím si do práce jiné oblečení. Tajně!
Několikrát jsem si všimla posměšků ze strany kolegyň v práci, kterým samozřejmě můj styl oblékání neunikl. O to trapněji a poníženěji jsem se cítila. Proto jsem si tajně koupila oblečení, které schovávám u kamarádky. Bydlí po cestě do práce, proto se u ní každé ráno stavím, abych se převlékla, a do práce tak šla oblečená podle svého vkusu. Odpoledne se zase převléknu zpátky, protože se domů musím vrátit v tom, co mi vybral manžel. Ten o mém malém podvodu nemá ani tušení.
Autor: Nikol Kolomazníková
