Když obyvatelé bytového domu v severním Londýně zavolali instalatéra kvůli ucpanému odpadu, netušili, že žijí pod jednou střechou s masovým vrahem. Otřesený řemeslník v trubkách místo běžného nepořádku objevil hmotu podobnou lidskému masu a spoustu zlomených kostí. Stopy vedly přímo do bytu Dennise Nilsena. Spadla klec.
8. února 1983 byl instalatér Michael Cattran povolán do 23 Cranley Gardens. Byl to pro něj pracovní den jako každý jiný. Tehdy ještě netušil, co tentokrát v ucpaném odpadním potrubí najde. Poté, co otevřel odtokový kryt v boční části budovy, začal z trubek vytahovat blokáž.
Policii přivolal instalatér
Namísto typické ucpávky z běžného nepořádku, jako jsou vlasy a ubrousky, začal z trubek tahat něco, co opravdu nečekal. Něco, co mu přišlo až znepokojivě lidské. A měl pravdu. Bylo více než jasné, že to má na svědomí jeden z obyvatelů domu.
Dennis Nilsen se narodil 23. listopadu 1945 ve Skotsku. Manželství jeho rodičů bylo velmi problematické, jeho otec byl norský voják, manželství nebral úplně vážně a doma se moc nevyskytoval. Svatba byla neuvážená a pár se tři roky po konci druhé světové války rozvedl.
Dennis si otce moc neužil a o to více se upnul na svého dědečka, který byl jeho „hrdinou a ochráncem“. Když milovaný děda zemřel, Dennise to zcela zdrtilo a stal se z něj tichý a uzavřený chlapec.
Kvůli své orientaci odešel z domova k armádě
Na začátku puberty si Nilsen uvědomil, že je gay. Cítil se zmatený, zahanbený, styděl se před svým okolím a svou orientaci skrýval. Proto se v 16 letech rozhodl vstoupit do armády, kde začal pracovat jako kuchař a – trochu znepokojivě – řezník.
V armádě pracoval celých jedenáct let a po svém odchodu v roce 1972 se odstěhoval do Londýna, kde se přidal k policii. Ačkoli jako policista nepracoval dlouho, rozvinula se u něj děsivá fascinace mrtvými těly a pitvami. Po odchodu od policie chvíli pracoval jako hlídač, než se rozhodl najít si stabilnější zaměstnání jako státní úředník.
Chtěl, aby s ním zůstali navždy
Po změně práce se rozhodl svou orientaci neskrývat a dva roky žil se svým partnerem. Jeho odchod v roce 1977 však byl pro Nilsena zničující. Začal aktivně vyhledávat další sexuální partnery, ale pokaždé, když nový partner odešel, se Nilsen cítil velmi osaměle.
Rozhodl se proto, že muže přinutí zůstat. Tím, že je zabije. Později u soudu řekl: „Čím krásnější ten muž byl, tím byl ve mně větší pocit smutku a ztráty. Jejich mrtvá nahá těla mě fascinovala, ale udělal bych cokoli, abych je měl zpět živé.“
Bál se, že odejde
Jeho první obětí byl čtrnáctiletý chlapec, kterého potkal v baru v roce 1978 těsně před Silvestrem. Pozval ho k sobě domů na skleničku. Poté, co chlapec usnul, ho Nilsen ve strachu, že ho chlapec ráno opustí, uškrtil kravatou, a poté ještě topil v kbelíku s vodou.
Jeho mrtvé tělo umyl, vzal si ho do postele a měl s ním pohlavní styk. Poté vedle něj usnul. Tělo chlapce pak schoval pod podlahovými prkny svého bytu. Zde zůstalo několik měsíců, než ho Nilsen pohřbil na dvorku. Mezitím si už hledal další oběti.
S mrtvolami dělal nevýslovné věci
Nilsen lovil především mezi mladými bezdomovci, prostituty či homosexuály v barech a hospodách. Pozval je k sobě domů, kde je uškrtil a následoval zvrácený rituál. Nejenže si mnoho těl nechával, často je také oblékal, bral si je do postele, díval se s nimi na televizi a prováděl s nimi zhýralosti.
Vše sváděl na svou osamělost a to, že je chtěl mít navždy jen pro sebe. V letech 1978 až 1983 Dennis Nilsen zabil nejméně 12 mladých mužů a chlapců. Nakonec se přiznal k 16 vraždám, ale obětí mohlo být i více.
Hlavy obětí vařil
Než se přestěhoval do 23 Cranley Gardens, kde byl odhalen, žil v činžovním domě se zahradou. Zpočátku skrýval mrtvoly pod prkny podlahy. Zápach se však nakonec stal příliš nesnesitelným. Své oběti tedy začal pitvat, pohřbívat, pálit a likvidovat na zahradě. V dalším bytě však o tuto možnost likvidace obětí přišel. Musel proto být kreativnější.
V novém bydlišti nebyl dvorek
Když byl nucen přestěhovat se do nového bytu v 23 Cranely Gardens, zjistil, že zde není venkovní prostor, kde by mohl diskrétně pálit části těl obětí. Začal proto části ostatků splachovat do záchodu.
Předpokládal, že se maso i kosti rozloží nebo klesnou hluboko do kanalizace, a nikdo ho tak neodhalí. Potrubí v domě však bylo staré a na likvidaci lidských ostatků nebylo stavěné. Když se ucpalo a odpad začal špatně odtékat, lidé z domu si toho všimli a zavolali instalatéra.
Po důkladném prozkoumání potrubí bytového domu byly lidské ostatky snadno vysledovány zpět do Nilsenova bytu. Když policisté vešli do bytu, do nosu je praštil zápach hnijícího masa. Po celém bytě pak objevili poschovávané části těl. Přestože se Nilsen nakonec přiznal k šestnácti vraždám, formálně byl obviněn z šesti vražd a dvou pokusů.
Ve vězení překládal knihy do Braillova písma
Nilsen zemřel ve vězení v roce 2018 ve věku 72 let. Aby byl již tak otřesný případ ještě děsivější, skotský sériový vrah po sobě zanechal řadu mrazivých audiokazet, na kterých své vraždy popisoval do nejmenších podrobností. Nad svými zločiny nikdy nevyjádřil žádnou lítost.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová