Vánoční dárky jsou pro někoho jen formalita a něco, co se zkrátka musí, v jiných rodinách se od předávání dárků dokonce ustupuje. Přesto ten pocit, kdy nás někdo z lásky a upřímně obdaruje, aniž by čekal něco na oplátku, milujeme všichni.
Lenka je praktická žena, která si dobře vybírá, čemu věnuje svůj čas a energii. Na Vánoce a všechen ten blázinec kolem si nikdy moc nepotrpěla, pečení cukroví, úklid i nákup dárků považovala za zbytečné.
Před Vánoci po dlouhém rozmýšlení řekla partnerovi, že by si přála, aby si žádné dárky nedávali.
Přála jsem si jenom klid
Nemám ráda povinné oslavování. Silvestr mi nic neříká už roky, stejně jako Valentýn, ale ani Vánoce pro mě neznamenají nic výjimečného. Vlastně mě spíš obtěžují. Při pomyšlení na ně mám v hlavě jen spěch, stres s vybíráním dárků a vzájemné porovnávání, kdo má doma lepší výzdobu a čistší okna.
V myšlence na Vánoce jsem se kroutila už od léta a nakonec jsem řekla partnerovi, že bych je ráda pojala opravdu minimalisticky. Žádné dárky, jako ozdobený stromeček poslouží blahočet v květináči a cukroví si koupíme. K mému překvapení se jen tajemně usmál a souhlasil.
Ohromně se mi ulevilo. Zatímco kolegyně v práci šílely a snažily se všechno stihnout, já měla pocit, že kolem mě všechna ta nervozita jen proplouvá.
A přece byly Vánoce
Radovala jsem se, že přítel to všechno vzal tak sportovně. Jenže jsem se pěkně přepočítala. Když mě na Štědrý den vzbudil snídaní do postele, ještě jsem nic netušila.
Odpoledne mě vzal na procházku starou Prahou, kolem Hradu. Do termosky navařil čaj, nezapomněl ani na to kupované cukroví a přibalil nám k čaji zákusek. Celý den mě opečovával jako princeznu, ale na večer mi vyrazil dech.
Když jsme se vrátili z procházky domů, připravili jsme si večeři a po večeři se usadili na gauč k našemu oblíbenému filmu. Upíjela jsem víno a dlouho jsem si ničeho nevšimla, až mě přítel upozornil, abych se podívala pod náš „stromeček“. Pod blahočetem ležel dárek. Nebo spíš dar.
Byla to obrovská krabice, zabalená v pestrém papíře a nadepsaná mým jménem. Udělalo se mi mdlo.
Nejdřív jsem plakala vzteky, potom radostí
V první chvíli mě zalila ohromná vlna vzteku. Zlobila jsem se, že porušil naši dohodu a styděla jsem se, že já jsem samozřejmě „ta zlá“, která mu žádný dárek nepořídila.
Uklidňoval mě, že ode mě nic nečekal, ale moc si přál mi darovat to, co je v krabici. Nakonec jsem si tedy nechala říct, vzala do ruky krabici, na které byl malovaný nápis FRELI a dárek rozbalila.
Uvnitř byl polštářek ve tvaru slona. Byl překrásně zabalený. Takto krásně propracovaný polštář jsem v životě neviděla. Byl nádherný. Na špičce chobotu měl přišité zlaté srdi´íčko, na hlavě zlatou korunu a na zádech zlatá křídla. Byl z luxusní látky vyšívané zlatou nití.
To hlavní ale nebylo ani srdíčko, ani křídla. Na chobotu byl z lesklých kamínků našitý prstýnek. Když jsem se zatajeným dechem vzhlédla od slona, viděla jsem přítele, jak drží v ruce malou krabičku s opravdovým prstýnkem. „Vezmeš si mě, Leni?” zeptal se a já plakala podruhé. Tentokrát ale radostí.
U slona bylo přiložené nádherné vyznání lásky od přítele a poselství od autorek slona pro naše nastávající manželství. Při jeho čtení jsme slzeli už oba dva.
Večer jsme strávili plánováním toho, jak bude vypadat naše svatba, kde se bude konat a s kým bychom náš velký den chtěli strávit. Co chvíli jsem se musela podívat na prstýnek nebo slona, abych se ujistila, že se mi to jenom nezdá.
Vánoce už nikdy nebudou stejné
Ke slonovi i k poselství, které bylo ke slonovi přiložené, se vracím často. I jen pohled na něj ve mě vyvolává ten láskyplný pocit, který s sebou přinesl.
Už teď vím, že na každé další Vánoce se budu opravdu těšit. Pořád mě neláká předvánoční shon, pečení cukroví, ani shánění dárků.
Vánoce se pro mě ale konečně staly tím, čím by měly být – dny, které jsou opravdu plné lásky. A já mám chuť je slavit jako ještě nikdy v životě.
Autor: redakce
