Libí se mi, když se můžu ohlédnout za vším, co se nám společně se ženou povedlo vybudovat. Většinou po malých kouscích. Jsem na naši práci doopravdy pyšný. Začínali jsme v panelákovém bytě 2+1, kde jsme vychovávali naše dvě děti a teď bydlíme ve vlastním domku, který jsme si postupně a většinou svépomocí postavili. Právě proto, že nás to stálo hodně úsilí a odříkání, si vážíme každé koruny.
Nemáme se sice špatně. Celý život pracuji jako technický inženýr a výplatu nosím domů slušnou. I žena jako učitelka s více jak dvacetiletou praxí má pěkný stabilní příjem. Jsme ale oba zvyklí hodně šetřit. Jen díky tomu jsme mohli dát našim dětem všechno, co potřebují a ještě odkládat na náš velký sen – vlastní domek se zahradou.
Díky své práci, kde jsem v kontaktu s nejmodernějšími technologiemi i o dvě dekády mladšími kolegy, si udržuji přehled i otevřenou mysl. Zajímají mě investice, rád se něco dozvím třeba o kryptoměnách nebo novinkách z byznysového prostředí. A proto, když mi kolega před třemi lety vyprávěl, jak nakupuje energii pro svoji domácnost přímo na burze za spotové, neboli velkoobchodní ceny, přišlo mi to jako dost zajímavá myšlenka.
Prý už to takhle dělá roky, dokonce mi ukazoval svoje stará vyúčtování a oproti mně platil opravdu nižší částky. Začal jsem se o celou problematiku zajímat víc. Vypadalo to, že kupovat energie za ceny na burze má samá pozitiva. Který dodavatel vám něco sleví, když jdou ceny dolů?
Vypadalo to jako dobrodružství, které se vyplatí
Zjistil jsem, že ač doma převrátíme každou korunu třikrát, o energiích jsme se nebavili nikdy. Odebírali jsme stále od našeho velkého dodavatele a nikdy nás nenapadlo, že by to mohlo jít levněji. Moje žena sice nebyla stoprocentně přesvědčená, já jsem si přechod na spotovou energii ale obhájil. A vypadalo to jako skvělý krok, ceny se ten rok držely nízko a my platili opravdu málo.
Když pak loni odstartovala energetická krize, poslouchali jsme hrozné příběhy lidí, kteří spadli do režimu Dodavatele poslední instance (DPI) a cena jim vzrostla několikanásobně. Myslel jsem si tehdy, že jsme si to skvěle zařídili a nic takového nehrozí. Měl jsem pocit, že jsem chytřejší než ti ostatní.
Jednou jsem se svojí prozíravostí pochlubil kamarádovi u piva a jeho reakce mě odrovnala. „Víš ale, že teď odebíráš v podstatě stejně drahou energii jako ti z DPI? A že se to na jaře projeví na tvém vyúčtování?“ Trochu mi zatrnulo a ozval jsem se kolegovi, který mi energii z burzy tenkrát doporučoval. A ten mi informaci potvrdil! Sám už prý stojí frontu u velkého dodavatele a snaží se za každou cenu situaci zachránit. Prý jde ale o mnoho tisíc měsíčně.
Probírali jsme doma celou situaci pořád dokola a snažili se přijít na to, jak z ní co nejlépe ven. Já navrhoval přestup zpátky k velkému dodavateli, byť za nepříznivých podmínek. Žena zase měla dobré reference na Gazelu – malého dodavatele, který se snažil nabídnout co nejnižší cenu a férové podmínky i přes bouři na energetickém trhu a mnoho lidí v režimu DPI zachránil. Mně sice malý dodavatel připadal riskantní, musel jsem ale uznat, že nebýt mé naivity před třemi lety, v takové situaci bychom nebyli. Tak jsme přeskočili ke Gazele.
Sice to chvíli trvalo, ale nabídli nám smlouvu na rok a oproti ostatním ještě přijatelnou cenu. Pak nás ještě čekala jedna velmi hořká kapsle v podobě vyúčtování od původního dodavatele. Inu jste o víc jak 10 tisíc lehčí, ale poučení pro příště rozhodně jsme.
Autor: redakce
