Že je ústní hygiena velmi důležitá, víme už od počátku věků. Dnes nás jistě zaujme spíše člověk s krásným bílým úsměvem než někdo s vypadaným zuby, komu páchne z úst. A na krásných býlích zubech si zakládali už kdysi dávno staří Římané.
Dnes používáme bělidla, zubní pasty, chodíme na dentální hygienu, o svůj chrup se staráme, jak nejlépe dovedeme.
Dříve to ale nebylo tak snadné. Římané však zjistili, že jejich vlastní moč dokáže jejich úsměvy krásně vybělit.
Zní to šíleně, ale je to tak, skutečně používali moč k tomu, aby si s ní vyplachovali ústa.
Důkazy jsou ve starých textech
Těžko by se tomu dalo uvěřit, kdyby neexistovaly přesvědčivé důkazy. Archeologové za dlouhé věky objevili mnoho textů, které jasně popisují případy, ve kterých si Římané vyplachují ústa močí.
Například římský básník Catullus se proslavil poměrně urážlivým textem o muži jménem Egnatius.
Tomu se ve svém díle vysmívá za jeho zářivě bílý úsměv a píše doslova, že není nic hloupějšího než se hloupě usmívat.
Důvodem, proč moč tak blahodárně působí na bělení zubů, je čpavek, který je v ní obsažen.
To ale Římané netušili, když používali výměšky vlastního těla nejen na bělení zubů, ale také jako přípravek pro úklid.
Dnes máme rafinovanější metody
Naštěstí věda pokročila, a dnes tak už víme, jak docílit bílých zubů i bez použití vlastní moči.
Ústní hygienu dodržujeme denně a nikoho by nás ani nenapadlo, že k ní dříve bylo zapotřebí něco takového.
Je ale pravdou, že v mnoha přípravcích, které v domácnosti používáme, je přidán čpavek, a proto se od starých Římanů alespoň v tomto ohledu tolik nelišíme.
Denně používáme čistící přípravky na sklo, na podlahy, dezinfekci a další agresivní tekutiny, které mohou být pro naši kůži a dýchací cesty nebezpečné, zároveň ale slouží v domácnosti jako skvělí pomocníci.
A to především díky složení, o kterém něco věděli již ve starém Římě.
Autor: Šárka Cvrkalová
