V průběhu druhé světové války se otřesných válečných zločinů nedopouštělo pouze nacistické Německo. Šílené pokusy na lidech neprobíhaly pouze ve známých koncentračních táborech. Nevinní lidé trpěli i na opačné části světa. Japonsko se na svých zajatcích dopouštělo těch nejhorších zvěrstev.
Jednotka biologického a chemického výzkumu japonské armády operovala pod krycím názvem jednotka 731. Oficiálně šlo o oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody.
Jednotka se sídlem v Charbinu, největším městě tehdejšího japonského loutkového státu Mandžukuo, se podílela na těch nejhorších japonských válečných zločinech. Prováděla experimenty na desítkách tisíc převážně čínských, ale i korejských zajatců. V jejích rukou uvízl i malý počet spojeneckých válečných zajatců.
Hlavním cílem se stal vývoj biologických zbraní
Jednotka 731 dělala smrtelné experimenty na lidech během druhé čínsko-japonské války a druhé světové války, tedy od roku 1937 do roku 1945. Samotné zařízení vzniklo již v roce 1935 jako výzkumná zdravotnická organizace a nakonec se rozrostlo v jakousi velkovýrobnu biologických zbraní.
Jednotce 731 velel generál Širó Išii, vojenský lékař a mikrobiolog z Kuantungské armády. Celý „výzkumný“ proces byl samozřejmě postaven na bezmezném utrpení vězňů – nevinných lidí – kteří byli až do rozpuštění jednotky 731 na konci války drženi jako testovací subjekty a chodící inkubátory nemocí.
Nešetřili ani kojence
Pro své pokusy se „výzkumníci“ neštítili využívat ani ženy a malé děti. Potřebovali totiž mít zastoupený celý vzorek populace. Krvavá historie jednotky 731 má za sebou celý seznam zvěrstev, která byla na vězních páchána.
Jednotka 731 začínala nejprve jako výzkumná jednotka pro sledování účinků zranění a nemocí na bojeschopnost armády. Výzkum však byl brzy posunut za hranice lékařské etiky.
Zpočátku tvořili pacienty dobrovolníci z řad armády, ale jejich počet nebyl nekonečný. Experimenty brzy dosáhly limitů toho, co bylo možné neinvazivně pozorovat a zkoumat.
Jednotka se tedy přeorientovala na studium čínských válečných zajatců i civilních vězňů a s tím skončila i dosavadní zdrženlivost výzkumných pracovníků. Jejich studijní metody v experimentech byly barbarské.
Experiment s léčením omrzlin
Jeden z výzkumných týmů například zkoumal hypotermii. Končetiny vězňů byly ponořovány do vany s vodou a ledem a vězni museli držet, dokud jejich ruce či nohy úplně nezmrzly.
Tým pak měl přijít na to, jak co nejrychleji a nejúčinněji omrzliny vyléčit. Zkoušel polévání horkou vodou, zahřívání blízko ohně nebo naopak nechal „výzkumný subjekt“ přes noc bez ošetření, aby zjistil, jak bude na omrzliny tělo samo reagovat.
Prakticky ve všech případech musely být poškozené části těla amputovány, samozřejmě bez jakéhokoli umrtvení. „Subjekt“ pak byl využit pro další zvrácené experimenty, dokud nezemřel.
Vivisekce – pitvání zaživa
Tisíce mužů a žen, většinou čínských komunistických vězňů, stejně jako dětí i starých farmářů, jednotka 731 podrobila vivisekci – často bez anestezie. Vivisekce byly prováděny poté, co byli vězni nakaženi patogeny různých nemocí, jako byla cholera, mor či tyfus. Než zemřeli, byly jim odebrány orgány, aby výzkumníci mohli studovat účinky jednotlivých nemocí bez posmrtného rozkladu.
Často jim byly amputovány končetiny a přišívány na druhou stranu těla. Pokud byl již „subjekt“ úplně využit a vězeň nezemřel sám, byl zastřelen, zabit smrtící injekcí nebo pohřben zaživa. Věznění u jednotky 731 nepřežil žádný ze zajatců.
Na vězních zkoušeli i zbraně
Japonskou armádu také zajímala účinnost jednotlivých zbraní – vězni proto byli vystavováni různým puškám, bajonetům, granátům, ale i plamenometům. Ve speciálních plynových komorách na nich zkoušeli působení nervového plynu či chemikálií na vznik puchýřů.
Pro studium poranění rozdrcením na vězně shazovali různě těžké předměty. Vězně také nechávali vyhladovět, aby zjistili, jak dlouho přežijí. Pomocí rentgenových paprsků, kterým byly „subjekty“ dlouhodobě vystavovány, byli vězni sterilizováni a měli rozsáhlé popáleniny.
K běžným praktikám experimentů patřilo i znásilňování, ať už za účelem rozšíření syfilis nebo následného zkoumání různých zbraní na průběh těhotenství a jejich účinku na plod.
Bomby s nakaženými blechami
Hlavní misí jednotky 731 bylo vyvinout do roku 1939 zbraně hromadného ničení. Použity měly být proti čínskému obyvatelstvu a pravděpodobně i americkým a sovětským silám, pokud by to bylo potřeba.
Za tímto účelem jednotka infikovala desítky tisíc vězňů v mnoha zařízeních po celém Mandžusku, které Japonsko léta okupovalo. Dýmějový a plicní mor, tyfus. Když byl bacil dostatečně vyšlechtěn tak, aby jeho účinnost byla smrtící, byl přenesen na blechy. Ty pak byly zabaleny do prachu a utěsněny v hliněných pouzdrech bomb.
Tyto bomby měly být svrženy na sporné oblasti, které by epidemie následně vylidnila. K několika útokům skutečně došlo. Například v říjnu roku 1940 svrhly japonské bombardéry biologické bomby s blechami nakaženými morem na čínskou vesnici v provincii Če-ťiang. Po tomto útoku zemřelo na mor více než dva tisíce civilistů. Dalších šest tisíc civilistů v jiných oblastech bylo stejným způsobem zabito antraxem.
Zůstali bez trestu
Po skončení války byla jednotka 731 rozpuštěna a její členové bez trestu zapluli do běžného života. Někteří z nich se dokonce stali součástí japonského zdravotnického systému na vysokých postech či udělali další kariéru v akademickém světě.
Velitelé hrůzných pokusů na lidech nebyli za válečné zločiny souzeni výměnou za to, že poskytli Spojeným státům jejich poznatky z experimentů. Samotný vůdce jednotky 731 Širo Išii se dokonce přestěhoval do Marylandu a pracoval na výzkumu biologických zbraní pro USA.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, theguardian.com
Autor: Michaela Pauerová
