Jméno Josef Mengele nahánělo v koncentračním táboře Osvětim vězňům asi největší hrůzu. Německý lékař SS prováděl na lidech sadistické experimenty, které se mnohdy neobešly bez trvalých následků, často dokonce končily smrtí.
Nejen psychické, ale i fyzické mučení zažily desítky vězňů v Osvětimi, a dalo by se říci, že ten, kdo byl poslán na smrt ještě před setkáním s Mengelem, měl vlastně štěstí.
Sadistický doktor prováděl na mnohých takové operace, které ani jeho podřízení lékaři často nechtěli realizovat. Jednalo se například o uřezávání končetin, zkoumání vnitřností v zaživa otevřeném člověku nebo sešívání dvojčat k sobě.
Jedním z jeho oblíbených objektů se stala rodina Ovitzů, Židů trpících nanismem neboli trpaslíků, kteří byli do jeho rukou svěřeni ihned po přivezení do tábora.
Skrývali svou totožnost, vydělávali si jako hudebníci
Shimson Issac Ovitz se narodil jako trpaslík. Společně se svou druhou ženou měl osm dětí, z nichž Elizabeth Ovitzová později převyprávěla příběh o tom, co všechno si v Osvětimi se sourozenci prožila.
Poté, co Shimson Ovitz zemřel, jeho vdova usoudila, že by si děti mohly slušně přivydělávat jako hudebníci. Osm nadaných mladých lidí začalo veřejně vystupovat, a získávat tak nějaké peníze na živobytí.
Rodině se nějaký čas dařilo tajit židovskou příslušnost, ovšem v roce 1944 byli prozrazeni a okamžitě odvlečeni Němci do koncentračního tábora.
A tam se po příjezdu poprvé setkali s Josefem Mengelem. Ten prý ihned prohlásil, že má díky nim objekty na několik let dopředu.
Líbilo se mu, že jsou všichni trpaslíci ze stejné rodiny, jejich tělesné postižení, jak ho sám označil, bylo navíc pro jeho experimenty fascinující.
Elizabeth i jejích sedm sourozenců tak najednou putovali z ruky do ruky a procházeli experimenty, které vedl Mengele, ale prováděny byly vesměs pracovníky pod jeho velením.
Některé experimenty musel sám zastavit, aby nás nezabil
Elizabeth se ve vyprávění svěřuje, že nejhorší byly pravděpodobně gynekologické experimenty. Ženám byly do pochvy vkládány nejrůznější předměty, byla jim odsávána krev, u mužů byl náhradou anální otvor.
Pak přicházelo mučení na nohou a na rukou, skřípání prstů kleštěmi, hodiny křiku a pláče. Rodina pak byla nucena po několikahodinovém mučení hudebně vystupovat pro nacistické vojáky.
Když nechtěli poslouchat, byli před nimi zastřeleni jiní lidé trpasličího vzrůstu, aby prý věděli, jak dopadnou, pokud se budou vzpouzet.
V některých případech byly experimenty Mengeleho tak brutální, že je ani sami lékaři nechtěli provádět.
Mengele dokonce v mnohých případech od experimentu v půli ustoupil. Bál se, aby si své „objekty“ neusmrtil. Přešel ale plynule na jiný, podobně sadistický, takže se klidu nikdo z rodiny nedočkal.
Až po osvobození Židů a pádu Hitlera byla rodina konečně volná. Se smutnými vzpomínkami se vyrovnala tím, že putovala po Německu a koncertovala tak jako za starých časů. Josef Mengele nebyl za své činy nikdy potrestán.
Autor: Šárka Cvrkalová
