Jidášova stolice je nástroj používaný především v 16. století. Vznikl ale už zhruba o sto let později. Tehdy se ale jednalo o poměrně humánní nástroj k mučení, který s pozdějším vražedným strojem neměl příliš společného.
Dnes ji vídáme v muzeu jako trojúhelníkovou konstrukci se špičatým zakončením. Při pohledu na ni si rozhodně nepomyslíme, že původně to byl oproti ostatním nástrojům jen z nejmírnějších.
Největší mučení je nedostatek spánku
Italský intelektuál Ippolito Marsili, který žil v 15. století, uznával myšlenku toho, že největším mučením je pro člověka zůstat násilím vzhůru. Právě k tomu měla původně jím zkonstruovaná stolice sloužit.
Vězeň k ní byl uvázán a udržován vzhůru. Jakmile usínal, byl posazen na bodec, který ho měl udržovat při vědomí.
Mnozí se tak pod vidinou spánku konečně přiznali k činům, za které byli obviněni.
Změnil se k nepoznání
O sto let později byla ale Jidášova stolice dávno jiným nástrojem. Byla jedním z nejhorších, a často vedla dokonce ke smrti mučených.
Obviněný byl posazen konečníkem nebo vagínou na hrot, její hony byly přivázány ke konstrukci, často dokonce zatíženy závažími.
Mučení trvalo mnohdy hodiny i dny, bodec se zapichoval obětem do těla, a i když se někdo přiznal, později zemřel na vnitřní krvácení či infekci.
Nástroj se nikdo neobtěžoval čistit, pokud tedy předchozí oběť trpěla nějakou nemocí přenášenou krví, bylo velmi pravděpodobné, že pokud následující člověk mučení přežije, nakonec se nedožije vysokého věku.
Nejčastěji byla stolice používána jako mučící nástroj pro přiznání žen k čarodějnictví nebo jako proces potrestání za krádeže a znásilnění.
Šlo o obdobu trestné kozy
Ačkoli se to možná nezdá, Jidášova stolice našla inspiraci v takzvané trestné koze, která byla mučícím nástrojem o několik let dříve.
Používala se v raném novověku především v českých zemích. Oběť byla posazena na ostré dřevo přidělané k podstavci ve tvaru kozy na řezání materiálů.
Na tomto předmětu byl člověk poté tažen ulicemi a veřejnými prostranstvími. Docházelo k velkému krvácení a oběti často zemřely.
Přesto byla Jidášova stolice považována za mnohem vražednější verzi, ačkoli při ní nedocházelo k ponížení v rámci veřejnosti, protože na Jidášově stolici byl člověk mučen vesměs ve sklepeních v soukromí a bez přihlížejících.
Autor: Šárka Cvrkalová
