Ve starých kulturách existovaly mnohé tradice, které měly nevysvětlitelné důvody. Některé znamenaly pro lidi znetvoření či deformaci těla. A k jedné z takových tradic patřilo i svazování chodidel Číňanek.
Víme o indiánských kmenech, které si nechávaly pod kůži těl vpravit implantáty, nebo o prodlužování krků u domorodců. Podobných tradic, vycházejících často z duchovních předpokladů, bylo a je po světě mnoho.
Ale svazování chodidel Číňanek se stalo výjimečným. Dívek se totiž nikdo neptal, zda chtějí své nohy změnit. Zkrátka se tak stalo a ony to nemohly nijak ovlivnit.
Trpěly bolestí, prsty jim často upadly, docházelo k zánětům
Když byla dívka ve věku mezi čtyřmi a sedmi lety, začaly se jí obvazem deformovat nohy. Mělo tak dojít k jejich zmenšení a zkrášlení. Ve skutečnosti to ale bylo naopak.
Prsty na nohou se dívce stáhly obvazy k chodidlu tak, že se palec až dotýkal paty. S takto zkroucenými nohami často musely dívky chodit i dva roky, než došlo k trvalé deformaci.
Noha se zmenšila a prsty se ohnuly do tvaru půlměsíce. Jenže celý proces je samozřejmě postavený proti základním anatomickým faktům, a byl tak velmi bolestivý.
Nohy se musely pravidelně masírovat, obkládat teplými i studenými obklady, navíc se neustále stříhaly nehty, aby nedocházelo k jejich zarytí do nártu a k následným zánětům.
I přes veškeré starosti a opatrnost ale mnohé dívky umíraly na hnisavé a neléčené záněty na chodidlech, nebo jim prsty zkrátka upadly kvůli nedostatečnému prokrvování.
Ale proč?
Otázkou zůstává, proč se tato tradice vlastně stala tradicí. Podle pověstí existuje hned několik vysvětlení. Podle jednoho z nich konkubína slavného čínského prince dokázala kdysi kráčet tak jemně, že její nohy připomínaly půlměsíc. Proto začali muži toužit po tom, aby i jejich dívky toto dovedly.
Jiná teorie hovoří o tanečnicích na královském dvoře, kterým se nohy svazovaly proto, aby se docílilo lehké chůze, která je k tanci potřeba. Teprve poté by byl panovník dostatečně uspokojen zábavou.
Ať už vznikla tradice jakkoli, později sloužila především k tomu, aby se ženy staly podřízené mužům. Podle tehdejší Číny totiž žena měla být doma, starat se o domácnost a být věrná jednomu muži.
A ženy, které nemohly chodit, protože sotva došláply na zdeformované nohy, zůstávaly doma, neboť se styděly vyjít ven a každý pohyb je bolel.
Vázání nohou bylo v Číně slavnou tradicí více než tisíc let. Dnes již naštěstí existuje pouze ve vzpomínkách. V roce 1911 bylo oficiálně zrušeno jako součást Sinchajské revoluce.
Autor: Šárka Cvrkalová
