Tomáš Verner a jeho manželka Tammy přivítali letos v dubnu na světě druhého potomka. Tomu po dlouhém přemýšlení dali jméno Tim. Jenomže když mají Tomáš a Tammy doma dva syny se jmény Tom a Tim, je to pro řadu fanoušků velmi matoucí. Co dalšího na sebe a svou rodinu prozradil Verner v rozhovoru pro deník Blesk?
„Hodně dlouho jsme kroužili kolem spousty jmen. Nakonec nám přišlo vtipné mít doma Toma a Tima. Teď už nám to tak vtipné nepřijde, protože si to všichni doma pleteme,“ přiznal Tomáš pro Blesk. Ale dodal, že rozhodnutí nelitují.
„Nakonec je to jméno, které se dá skloňovat a zabarvovat v češtině i v angličtině. Myslím, že to vyšlo dobře,“ okomentoval situaci česko-americký pár. „Všichni si to pleteme, ale tak jsme na začátku. Devět týdnů,“ směje se Verner.
U porodu nebyl
Zatímco při narození prvního potomka svou ženu podporoval Tomáš až do poslední chvíle a přivítal miminko na světě přímo na sále, v druhém případě tomu tak nebylo. I přesto, že si přál u porodu být, nakonec pro dobro své rodiny vycouval.
„Tentokrát jsme byli v porodnici v malých sálech, to znamená, že v nich není moc prostoru pro hosty a cizí lidi. Mermomocí jsem chtěl být porodu přítomen. Paní doktorka anestezioložka mi řekla, že mě tam klidně nechá, ale když se něco zvrtne, budu jí překážet. V tu chvíli jsem vycouval,“ svěřil se novopečený tatínek.
„Stál jsem za skleněnými dveřmi a už to bylo celé na Tammy. Byli jsme na Vinohradech, kde je skvělý personál. Máme tam skvělou zkušenost s nejlepší možnou péčí, takže jsem věděl, že je Tammy v nejlepších možných rukou,“ dodal s tím, že na rodinu čekal jen pár metrů daleko.
Zapomněl na celý svět
Ačkoli nebyl přímo u porodu, miminko si mohl pochovat prakticky hned po jeho narození. Sám přiznává, že na chvíli zapomněl na všechno kolem sebe. „Vůbec mi to nedošlo a najednou jsem se staral jenom o malého Timíka a rozplýval jsem se. Vlastně jsem zapomněl na celý svět v tu chvíli.“
Tomáš dodává, že jeho žena ještě zhruba hodinu byla na sále, porod byl totiž náročnější, než lékaři čekali. Zatímco on tak choval malého chlapečka a nemohl se ho nabažit, ona ještě bojovala. „Teď si to trošku vyčítám, že jsem tam měl ženu, která dalších pětačtyřicet padesát minut byla ještě na operačním stole,“ svěřil se Verner.
„U prvního porodu jsem byl hodně ve stresu. Měl jsem skoro až strach, jestli to dobře dopadne. Pak přišla jenom úleva. U druhého porodu jsem byl trošku klidnější. Věděl jsem, co a jak se bude dít,“ dodává na závěr s tím, že podpořit ženu v této situaci je pro muže jedna z nejkrásnějších věcí, co může udělat.
Autor: Šárka Cvrkalová
