Václav Neckář má na svém kontě řadu známých hitů a svou hereckou kariéru započal rovnou v oscarovém snímku. Kdo mu nejvíce pomáhal s návratem po těžkém onemocnění a má nějakého následovníka?
Český zpěvák a herec Václav Neckář se narodil v roce 1943 v Praze do rodiny divadelníků. Herecké prostředí mu bylo od dětství blízké. Kromě studia na všeobecné škole se učil hrát na klavír a zpívat.
Začínal jako elév
Zpěv později zdokonaloval u profesora Karenina, který učil i samotného Karla Gotta. Čtyřikrát se zkoušel dostat na DAMU, ale marně. Nakonec nastoupil jako elév v mosteckém divadle.
Brzy se přesunul do divadla malých forem v Plzni, kde se seznámil s Martou Kubišovou. V rozhlase později natočil více než dvě desítky převážně anglických písniček.
Poté, co se s Kubišovou přesunuli do divadla Rokoko, došlo na seznámení s dalšími zvučnými jmény, mezi nimiž byla také Helena Vondráčková.
V polovině šedesátých let vznikl jeden z jeho známých hitů Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. V letech 1968 až 1970 tvořili společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou trio s názvem Golden Kids.
Zdroj: Profimedia
Z hudební hvězdy se stal i tou filmovou
Jeho filmový debut byl vskutku bravurní, protože ztvárnil hlavní roli v Menzelových Ostře sledovaných vlacích. Film dokonce získal prestižního Oscara.
Jeho dalším výrazným počinem byla role prince v oblíbené pohádce Šíleně smutná princezna, kde se objevil po boku Heleny Vondráčkové.
Syn se potatil
Po neslavném konci tria Golden Kids založil se svým bratrem Janem kapelu Bacily a pod jejich taktovkou vznikaly dodnes známé hity, jako například Stín katedrál. Nazpíval také písně k filmům Páni kluci nebo Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.
Po revoluci nastal v jeho kariéře útlum. Ještě více Neckáře pozastavila mozková mrtvice, kterou prodělal v roce 2002. Právě tehdy mu s návratem pomohla jeho rodina, a zejména pak syn Vašek, který zdědil hudební nadání.
Ačkoliv má jiný hudební vkus, otci pomohl s natočením desky. Když se objeví společně na veřejnosti, otce se synem byste v nich nehledali, protože si nejsou moc podobní.
Autor: Karolína Stoczková
