Herec Radovan Lukavský zemřel sice v roce 2008, dodnes si ho ale řada fanoušků pamatuje jako vynikajícího umělce, který se proslavil řadou velkých divadelních rolí. Kromě veselého herce byl ale Lukavský muž, který měl plno starostí, a jeho život se neobešel bez rodinných komplikací.
Konzervatoř pro něho byla osudovou školou. A to nejen proto, že se díky ní později stal hercem, jak si vždy přál, ale také kvůli Ludmile Motyčkové, do které se zamiloval. Později si ji vzal a ona přijala jeho příjmení Lukavská. Nicméně jejich vztah nebyl příliš šťastný.
Neměli spolu žádné spory. Problém byl ale v tom, že když se pokoušeli o dítě, příliš se jim nedařilo. Zoufalost nakonec nezvítězila a Ludmile s Radovanem se narodil syn Ondřej. Ani tomu ale osud nenadělil do vínku příliš štěstí.
Druhého potomka mít nemohli
Když Ludmila podruhé otěhotněla, Radovan byl šťastný a představoval si, jak jeho syn bude mít sourozence. Jenomže podle časopisu Staré dobré časy právě během těhotenství začaly Ludmilu trápit zdravotní problémy. Objevila se jí za uchem bulka a později se přišlo na to, že má rakovinu.
Ačkoli boj s ní chvíli vyhrávala, bylo to za krutou cenu. Pro své vlastní bezpečí musela podstoupit interrupci, a o naději na druhé dítě tak přišla. A to navíc s tím, že už nikdy nemohla mít další děti. I přes tuto velkou oběť se rakovina nakonec vrátila.
Radovan s Ludmilou hlídali svého syna jako oko v hlavě. Nedovedli si představit, že by se mu cokoli stalo. V roce 2006 manželka Lukavského svůj boj s rakovinou prohrála. Zdrceného otce si vzal na starost tehdy už dospělý syn, který měl tou dobou dvě vlastní děti.
O rok později přišel o syna
Lukavský nesl smrt manželky velmi těžce. Netušil ale, že to není ta nejtěžší zkouška, které bude v životě vystaven. V lednu roku 2007 dostal Ondřej Lukavský na rodinné chalupě srdeční záchvat. Podle webu Prima ženy zemřel svému zoufalému otci v náručí.
Pro Lukavského se svět zhroutil. Navzdory svému jménu měl sotva se z čeho radovat. Rok po smrti svého syna dostal zápal plic. Ten pro něho byl ve vysokém věku sám o sobě náročný, v kombinaci s jeho psychickými problémy bylo jasné, že to pro něho bude konec.
„Tušila jsem, že je to probuzení na rozloučenou,“ říká pro Staré dobré časy vnučka Klára, která s dědečkem byla v den, kdy se v nemocnici naposledy na několik hodin probral. „Přál si, aby na pohřeb dorazili hosté v bílém,“ dodala vnučka s tím, že mu jeho poslední přání blízcí splnili.
Zdroj: Časopis Staré dobré časy, Čti doma, Kafe, Prima ženy
Autor: Šárka Cvrkalová
