Pamatujete na příběhy maminek, které na karimatce ležely na zemi a trvaly na tom, že mají zákonný nárok na to, aby mohly být se svými dětmi i na JIP? Od té doby se mnohé změnilo, ale stále to není ideální. Herečka Marie Doležalová se stala patronkou sbírky na pomoc těm matkám, co mají odvahu za děti bojovat.
Tento text vyjadřuje názor autorky.
Nemocnice jsou již na toto připraveny a na dětském oddělení jsou automaticky na pokoji rozkládací křesla, na kterých spí doprovázející osoba. Netýkalo se to ale právě JIP.
Metodický pokyn versus realita
„Dítě má právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při poskytování zdravotních služeb,“ říká manuál, který vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR v reakci na zmedializované příběhy maminek bojovnic.
Praxe je však i nadále jiná, protože se dle nemocnic jedná o doporučení, nikoliv o zákonem danou povinnost. A tak jsou rodiče i nadále posíláni z JIP domů, ať si přijdou zase ráno.
A protože je o tématu třeba mluvit, vznikly iniciativy bojující za všechny maminky. Patronkou jedné z nich je i herečka Marie Doležalová.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Méně traumat pro děti
„Bylo vyzkoumáno, že děti, které byly za druhé světové války přítomny s rodiči ve výjimečně stresových podmínkách – při ostřelování města v bunkru – ale společně s rodiči, měly méně traumatické následky než děti, odeslané na vesnici do bezpečí – ale do jiné rodiny. Výzkum tak dokazuje, že jakkoli stresová situace je dítětem vnímána zcela odlišně, když má u sebe svoji pečující osobu,“ píše herečka u příspěvku.
A právě proto se rozhodla dělat patronku sbírce, která bude sloužit na kampaň se záměrem informovat společnost i nemocnice, aby bylo možné najít řešení.
„Přála bych si, aby u nás bylo normou, že přítomnost rodičů u hospitalizovaného dítěte v nemocnici je vítaná a důležitá. Bohužel tomu tak podle vnitřních předpisů nemocnic není, a spousta rodičů neví, že nemocnice ve skutečnosti nemůžou zakázat to, co je ukotveno v zákoně,“ píše dále maminka dvou dětí, které se tak téma přímo dotýká.
Mnoho povyku pro nic?
Nemocnice a lékaře uznávám a rozhodně nemám v úmyslu jim vyčítat, že nechtějí mít „za zadkem“ hysterickou matku, která se bojí o své dítě.
Ale dítě za tento boj dospělých nemůže. Je nemocné, bezradné, nespí ve své postýlce, a navíc má zavedené různé hadičky do těla, které ho děsí. Jediné, co si přeje, je mít u sebe mámu nebo tátu.
Největším argumentem nemocnic je, že na JIP dítě většinou bývá jen den či dva dny a následně je již s rodiči. Ale i tato jedna noc může způsobit trauma.
Byla jsem tou matkou, která respektovala příkaz nemocnice. Po akutní operaci slepého střeva strávila má dcera jednu noc sama na JIP a dalších 3 měsíce se budila s pláčem a hledala mě. Vyčítala mi, že jsem ji nechala v nemocnici samotnou, že jsem ji neochránila.
V papírech jsem pak dohledala, že dceři byly podány léky na utišení. Proč? Protože byla hysterická a hledala maminku, a na to sestřičky nemají čas.
Takže povyk je nutný, je zapotřebí a není to projev současných hysterických matek, ale projev odvahy všech, kdo se rozhodli bojovat za své děti.
Autor: Soňa Jiroutová
